Karel Václav Rais

Z DOMOVA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Borovský pan učitel

I.

 Bílá jizba, pěkně ladna, čista -
 stůl v ní dlouhý, židle, postele;
 myrta tmavá, růže zardělé
 v oknech došly útulného místa,
 na zdi svatí v rámech zlacených,
 potom Hus a Žižka s jedním okem,
 v koutě stojan s pěknou řádkou knih,
 nastřádaných mnohým perným rokem;
 na věšáku housle asi trojí,
 s nimiž vedle staré kabáty
 v přátelství se prapodivném pojí,
 pod tím balík partes povátý…
 Dokud ještě smutně mládencoval
 pan učitel tamhle za lesy,
 mnohý květ i svojí duše choval
 v začmoudlé ty léty partesy.
 
 Již ho viste, nad stolovou hranou,
 jak si hladí prokvetalý vlas,
 jak mu očipěkně modré planou,
 v líci hladkém zdravý rdí se jas,
 úsměv milý jak se pojí ke rtu,
 sladký úsměv otce dobráčka,
 který k moudru vždy má trochu žertu
 pro pilného synka školáčka.
 
 Teď je v ohni, třeba že již chvíli
 pustil drůbež, která za škamny
 dětské oči plné záře chýlí
 nad labyrint písmen náramný,
 která řeší perný úkol z počtů,
 ale spíš ji zvábí otázka:
 „Bude-li již brzy pomlázka?“
 nežli: „Čeho tadyhle se dočtu?“
 Pan učitel nejmoudřejší hlavy
 nechává si chvílipo škole,
 jejich rozum prostičký ho baví,
 při švitorném jejich švehole
 kolem hlavy s ojíněným vlasem
 peruť mládí měkce zachrastí…
 
 Ale zrak mu junáckým plá jasem,
 když těm dětem mluví o vlasti!
 Tu krev mladě ještě proudí v žíly,
 jařeji snad nežli za dávna,
 říká-li jim: „V kraj ten zasmušilý
 padla mnohá chvíle přeslavná,
 bývalo tu jinak, hoši milý,
 povídá nám o tom kronika!“
 
 Dětem tak i v dnešní mluví chvíli,
 drůbež kolem jen jen polyká,
 co tu plyne s předrahých jim retů;
 a ty zkazky končí také dnes:
 „Jen se, děti, pěkně mějte k světu,
 aby mladla i ta horská ves,
 celá země, drahá matička;
 vždyť přec znáte nejkrásnější vzor
 z vísky naší - Karla Havlíčka!“
 Oj, teď teprv modrý plá mu zor,
 jak jim hlasem rozohněným líčí
 hlavu drahou, ryzí zlatý kov,
 čelo mužné, srdce holubičí,
 žijící jen pro ten český krov! -
 
 Skloněny jsou hlavy kučeravé,
 každé slovo hruď jim proniká,
 z očí velkých hocha Toníka
 celá stružka drobných perel plave.
 Je kluk Toník postať zavalitá,
 s duší plnou nejdivnějších tuch;
 do kroniky skloněn večer čítá,
 Žižka je mu nejmilejší druh,
 naň si myslí, když se v noci krade
 v lůžka svého teple měkkou skrýš - -
 Teď se chmuří tmavé čelo mladé,
 pan učitel řeč že končí již:
 „A teď běžte, malí strážci stáda,
 ať vás v chlévech dlouho (...)
(......)