Romain Rolland

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vzpoura

Konec srpna

Když jsme své vzrušení šťastně zažili, řekl jsem Robinetovi:

„Dost už! Co se stalo, to se stalo. Teď se podívejme, co nám zbývá dělat.”

Dal jsem si od něho vypravovat, co se ve městě stalo za těch čtrnáct či dvacet dní, co jsem tam nebyl, ale stručně a jasně, bez zbytečného povídání: neboť příběhy včerejší jsou příběhy staré; a hlavní je vědět, na čem jsme. Tak jsem se dozvěděl, že Clamecy ovládl mor a strach, a strach ještě víc než mor; zdálo se totiž, že mor už šel za svým štěstím jinam a že své místo postoupil všelijakým pobudům a lupičům, kteří byli ze všech stran přivábeni vůní a spěchali vyrvat mu z prstů jeho kořist. Ovládli celý kraj. Vyhladovělí a hrůzností moru ztřeštění voraři jim nebránili nebo jim ještě pomáhali. A zákony byly bezmocné. A lidé, kteří je měli hlídat, si šli hlídat vlastní pole. Ze čtyř konšelů jeden umřel a dva utekli; a sudí vzal také do zaječích. Zámecký kapitán, starý člověk, hodný, ale podagrista a jednoruký, s nohama oteklýma a s mozečkem jenom telecím, skákal, jak mu pískali. Zbýval jediný konšel, Racquin, ale ten, když tam byl tak sám a sám tváří v tvář té zdivočelé zvěři, usoudil, že bude prostě moudřejší, když ustoupí, a proto ze strachu, ze slabosti a z chytráctví, místo aby se proti nim postavil, se jejich paličství účastnil. Zařídil si to zároveň, třebaže si to nepřiznával (znám ho, prohlédl jsem ho skrz naskrz), tak, že ukojil také svou mstivou duši, poštvav tu paličskou smečku na toho či onoho občana, jehož štěstí mu nedalo spát nebo jemuž se chtěl pomstít. Teď si vysvětluji, jak došlo také na můj dům... Ale povídám:

„A co ostatní, měšťané, co ti dělají?”

„Ti bučí jako ovce,” pravil Binet. „Berani jsou to. Čekají doma, až je přijdou vykuchat. Nemají už ani pastýře, ani psy.”

„Nono, chlapče, a co já! Podívejme se, hochu, mám-li ještě dobré špičáky. Pojďme tam, Binete.”

„Jeden člověk, pane mistře nic nezmůže.”

„Za pokus to vždycky stojí.”

„A co když vás ti lotři chytí?”

„Vždyť už nic nemám, co je mi do nich? Jenom to zkus, učesat ďábla, který má hlavu jako koleno!”

Dal se do tance:

„To bude švanda! Holala - hola-la-la-la-hej, tralalala, trala-la-la-hej! Jen ho, jen ho!”

A udělal na své spálené ruce takový přemet na silnici, že se div nenatáhl. Zatvářil jsem se přísně:

„Och, ty šimpanzi,” povídám, „copak je to, tančit na špičce stromu, když máš pochroumanou tlapu? Vstaň! A buďme vážní! Teď jde o to, být pozorný.”

Naslouchal mi s jiskřivým pohledem.

„Nebudeš se dlouho smát. Poslyš: do Clamecy půjdu hned a sám.”

„A já, já také!”

„Tebe posílám s poselstvím do Dornecy, abys upozornil mistra Mikuláše, našeho konšela, člověka rozumného, který má dobré srdce a ještě lepší nohy a který miluje sebe víc než občany, ale víc než sebe své jměníčko, toho abys upozornil, že zítra ráno se bude pít jeho víno. A tam odtud pospíšíš do Sardy, vyhledáš tam v tom jeho holubníku mistra Viléma, prokurátora, a řekneš mu, že jeho dům v (...)

(......)