Saki

Léčba neklidem
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NEVHODNÁ POHÁDKA

Bylo horké odpoledne, ve vagónu bylo jaksepatří vedro a vlak příště stavěl až v Templecombu, skoro za hodinu. Kupé okupovaly tři děti, malá holčička, ještě menší holčička a chlapeček. V rohu seděla teta těch dětí a v druhém rohu šikmo proti ní starý mládenec, který k nim nepatřil, ale ve skutečnosti kupé okupovaly jenom ty dvě holčičky a chlapček. Teta a děti spolu konverzovaly na omezená, ale vytrvale opakovaná témata, jako když na člověka doráží dotěrná moucha. Většina tetiných poznámek začínala formulí "To nesmíš" a skoro všechny dětské repliky začínaly slovem "Proč?" Starý mládenec neříkal nahlas nic.

"To nesmíš, Cyrile, to ne!" vykřikla teta, když chlapeček začal mlátit do polštářovaného sedadla, až se s každým úderem vznesl oblak prachu.

"Pojď se radši dívat z okna," navrhla mu.

Chlapeček se váhavě přesunul k oknu. "Proč tamhle vyhánějí ty ovečky z louky?" zeptal se.

"Nejspíš je ženou na jinou louku, kde je víc trávy," odpověděla teta nejistě.

"Ale na té louce je spousta trávy," namítl chlapeček. "Nic jiného než tráva tam neroste. Slyšíš, teto, na té louce je spousta trávy!"

"Třeba je tráva na té jiné louce lepší," poznamenala pošetile teta.

"Proč je lepší?" ozvala se vzápětí nevyhnutelná otázka.

"Jé, podívej se na ty kravičky!" zvolala teta. Krávy a volci se pásli skoro na každé louce podél trati, ale teta se tvářila, jako by ho upozorňovala na bůhvíjakou raritu.

"Proč je tráva na té jiné louce lepší?" trval na svém Cyril.

Mráček na tváři starého mládence potemněl v mrak. Je to tvrdý a necitelný člověk, rozhodla se v duchu teta. Zaboha nebyla s to dospět k uspokojivému rozhodnutí o trávě na té jiné louce.

Menší holčička odvedla pozornost jinam tím, že začala recitovat: "Tam na cestě k Mandalaji." Uměla jenom první verš, ale využila té své omezené znalosti naplno. Opakovala si verš znovu a znovu zasněným, ale rezolutním a velice slyšitelným hlásem. Starému mládenci to připadalo, jako by se s ní byl někdo vsadil, že ten verš nedokáže opakovat dvoutisíckrát bez zastavení. Ať by se s ní už vsadil kdokoli, nejspíš by sázku prohrál.

"Pojď sem, budu ti vyprávět pohádku," vyzvala ji teta, když se starý mládenec podíval dvakrát na ni a jednou na signální šňůru, kterou se dá přivolat konduktér.

Děti se schlíple přesunuly blíž k tetě. Zřejmě v jejich očích jako vypravěčka pohádek nijak nevynikala.

Důvěrně ztišeným hlasem, přerušovaným častými nedůtklivými dotazy posluchačů, začala vykládat nevynalézavou a žalostně nezajímavou pohádku o malé holčičce, která byla moc hodná, takže se s každým spřátelila, a nakonec byla skupinou přátel, kteří obdivovali její mravní charakter, zachráněně před rozzuřeným býkem.

"Kdyby nebyla hodná, tak by ji nezachránili?" zajímala se větší z obou malých holčiček. Přesně stejnou otázku měl na jazyku i starý mládenec.

"Ale ano," připustila nepřesvědčivě teta, "jenomže by ji neběželi zachránit tak rychle, kdyby ji neměli tolik rádi."

"Tak hloupou pohádku jsem ještě (...)

(......)