William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZIMNÍ POHÁDKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ PÁTÉ

Scéna první

Sicilie. – Komnata v paláci Leontově.

(Vystoupí LEONTES, KLEOMENES, DION, PAULINA a SLUŽEBNICTVO.)

KLEOMENES: Již, pane můj, jste dosti učinil
a vytrpěl jak světec; není chyby,
jíž býval byste se moh dopustit
a jíž jste neodpykal; opravdu
jest větší vaše pokání než vina.
A tedy konečné již učiňte,
co učinilo nebe: zapomeňte
své proviny a jako nebe vám
sám sobě odpusťte.

LEONTES: Tak dlouho, dokud
jsem jí a jejích ctností pamětliv,
má poskvrna mi z mysli nesejde
a stále musím křivdy vzpomínat,
jíž jsem se dopustil. – Tak velká byla,
že zbavila mou říši dědice
a nejmilejší družku zhubila,
z níž muž kdy budoval své naděje.

PAULINA: Ba pravda, příliš pravda, pane můj;
i kdybyste po celém širém světě
bral za manželku jednu po druhé,
a z každé vyjav něco dobrého,
si ženu dokonalou utvořil,
té, již jste zabil, rovna nebude.

LEONTES: Ó, nebude. – Žeť zabil, já ji zabil!
Já učinil to, ty však zraňuješ
mne bolestně, když pravíš mi, že já.
Tak hořko mi to na tvém jazyku
jak v mysli mé; a, milá, prosím tě,
jen málokdy to řekni.

KLEOMENES: Vůbec ne,
má dobrá paní; tisíc jiných věcí
jste mohla říci, jež by bývaly
se lépe k této době hodily
a vaši vlídnost ozdobily víc.

PAULINA: Jste také jeden z těch, kdož přejí si,
by znov se oženil.

DION: Kdybyste vy
si toho nepřála, pak žel vám není
té naší říše ani památky,
jíž nezanechá jeho slavné jméno;
a málo dbáte nebezpečenství,
jež bez potomků Jeho Výsosti
můž dopadnout na jeho království
a pohltit i ty, kdož lhostejně
se na to dívají. – Co světější
být může nežli radovati se,
že kněžna nebožka jest blaženou?
Co ještě světějšího než si přát,
by k obnovení moci královské,
pro těchu nynější a příští dobro
se oblažilo lůžko majestátu
zas milou družkou?

PAULINA: Té, co odešla,
již není hodna žádná. Mimo to
chtí bozi tajné svoje záměry
mít splněny. Či božský Apoll neřek
a tak-li nezněl jako orakul,
že král Leontes dříve dědice
mít nebude, než opět nalezne
se jeho dítě ztracené? – A to
po našem lidském soudu právě tak
jest nepřirozeno, jak aby z hrobu
se prolámal zas můj Antigonus,
jenž, jak jsem živa, zhynul s dítětem.
Ta vaše rada, pane, nebesům
jest protivná a vzdoruje jich vůli.
(K Leontovi.) Vy o potomstvo nestarejte se;
však koruna si najde dědice:
svou nechal Alexander Veliký
jí nejhodnějšímu; tak nejlepším
byl asi ten, kdo po něm kraloval.

LEONTES: Ó šlechetná Paulino, o níž vím,
že v úctě zachovává památku
Hermiony, kéž býval bych se vždy
tvou radou řídil! – Mohl jsem i teď
se dívat v milé oči choti své,
brát poklad s jejích rtů –

PAULINA: – a zanechat je bohatějšími
i přes to, co vám daly.

LEONTES: Mluvíš pravdu;
žen takových již není na světě,
a proto, žádnou ženu! Kdybych vzal
si horší a s ní lépe nakládal,
duch její posvátný by vstoupil zas
do těla jejího a utrýzněn
by objevil se na tom (...)

(......)