William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZIMNÍ POHÁDKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna druhá

Před Leontovým palácem.

(Vystoupí AUTOLYKUS a ŠLECHTIC.)

AUTOLYKUS: Prosím vás, pane, byl jste při tom vypravování?

PRVNÍ ŠLECHTIC: Byl jsem tam, když uzlík otvírali, a slyšel starého pastýře vyprávět, jak jej našel. Nato, po krátkém údivu, nám poručeno všem komnatu opustit; jen tuším to jsem ještě doslechl, jak pastýř pravil, že dítě nalezl.

AUTOLYKUS: Velmi rád bych věděl, jak to skončilo.

PRVNÍ ŠLECHTIC: Mluvím o tom nesouvisle; ale změny, které jsem pozoroval na králi a na Camillovi, byly vrcholem úžasu; téměř zdálo se, jak vyjeveně hledí na sebe, že jim oči víčka protrhnou; byla řeč v jejich němotě, mluva v jejich pohybech; hleděli na sebe, jako by slyšeli, že svět se zbořil nebo jiný povstává. Až vášní zdál se býti údiv ten, ale nejmoudřejší pozorovatel, nevěda, než co viděl, nemohl říci, jsou-li to známky radosti neb zármutku; ale krajností jednoho neb druhého to bylo jistě.

(Vystoupí DRUHÝ ŠLECHTIC.)

Hle, tu přichází pán, jenž snad více o tom ví. Co nového, Rogero?

DRUHÝ ŠLECHTIC: Nic než ohně slavnostní: orakul vyplněn; dcera králova nalezena; tolik zázraku vyšlo najevo v tu hodinu, že písničkářům nemožno je vyzpívat.

(Vystoupí TŘETÍ ŠLECHTIC.)

Tu jde Paulinin komoří; může vám více povědít. – Co děje se, pane? Ta novina, prý jistá, tak podobá se staré pohádce, že její pravdivost jest velmi podezřelá. Našel král svou dědičku?

TŘETÍ ŠLECHTIC: Nade vši pochybnost, byla-li kdy pravda dotvrzena okolnostmi; přísahl byste, že co slyšíte, také vidíte; taková jest shoda v důkazech. Plášť královny Hermionv, její šperk na šíji děcka,49 listy Antigonovy při něm nalezené a poznané jako jeho rukopis, majestátnost dívky tak matce podobné, známky ušlechtilosti, v nichž jeví se příroda mocnější než vychování, a mnohá jiná svědectví ji označují s plnou bezpečností jako dceru královu. Neviděl jste, jak se oba králové setkali?

DRUHÝ ŠLECHTIC: Neviděl.

TŘETÍ ŠLECHTIC: Tedy vám ušlo podívání, které se dá jen vidět, ne řečí vystihnout. Byl byste spatřil, jak jedna radost věnčí druhou takou měrou a způsobem, že zdálo se, jako by zármutek plakal, protože se s nimi loučí; a radost tonula v slzách. To bylo obracení očí v sloup, zvedání rukou s tváří tak vytrženou, že mohl jste jich rozeznati jen podle šatů, a ne dle obličeje. Náš král, jako by sám ze sebe vyskočiti chtěl radostí, že našel dceru, náhle zas, jako by se radost byla proměnila v ztrátu, vzkřikne: „Ó, tvoje matka, tvoje matka!“ – Potom Čecha odprošuje, pak zetě objímá, pak zase div dceru neudusí, ji tiskna v náručí; a teď zas děkuje starému pastýři, jenž tu stojí jako zvětralá socha na vodojemu z dob mnoha králů. Co živ jsem neslyšel takém setkání, jež ochromuje zvěst jdoucí za ním a maří popis, který chce je vylíčit.

DRUHÝ ŠLECHTIC: A prosím vás, kam poděl se Antigonus, jenž dítě odtud odnesl?

TŘETÍ ŠLECHTIC: Pořád jako stará pohádka, která má dále co povídati, byť víra již usnula a nebylo ucha otevřeného. Byl roztrhán medvědem; to tvrdí (...)

(......)