Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI

Uplynul den, noc a ještě jeden den, a únosci s dětmi neustále uháněli k jihu. Zastavovali se jen nakrátko v chórech, aby přespříliš neunavili velbloudy, aby je napojili a nakrmili a zároveň aby mezi sebe rozdělili jídlo a vodu. Z obavy před pronásledovateli se stočili ještě víc na západ, neboť po nějakou dobu nemuseli mít starost O vodu. Lijavec sice netrval víc než sedm hodin, ale byl tak vydatný, jako by se byla nad pouští protrhla mračna, a proto jak Idrís a Gebr, tak i beduíni věděli, že na dně chórů a na místech, kde skály tvoří přirozené prohlubně a nádržky, najdou po několik dní tolik vody, že stačí nejen pro ně a pro velbloudy, nýbrž dokonce i k pořízení zásob. Po velkém dešti nastalo, jak tomu obvykle bývá, překrásné počasí. Obloha byla bez mráčku a vzduch byl tak průzračný, že bylo vidět do nesmírné dálky. V noci obloha plná hvězd jiskřila a zářila jakoby tisíci démantů. Od písku pouště vál osvěžující chládek.

Hrby velbloudů se již zmenšily, ale zvířata, dobře krmená, byla stále podle arabského výrazu "hrdá", to znamená, že neztrácela síly a běžela kupředu tak čile, že karavana postupovala jen o málo pomaleji než prvního dne, kdy vyrazila z el-Gharaku - es-Sultání. Staš s údivem zpozoroval, že v některých chórech ve skalních rozsedlinách, chráněných před deštěm, nalézají beduíni zásoby čiroku a datlí. Z toho usoudil, že před jejich únosem byly již učiněny určité přípravy a že to všecko bylo předem ujednáno mezi Fatmou, Idrísem a Gebrem na jedné a beduíny na druhé straně. Bylo možné snadno uhádnout, že tito dva lidé byli přívrženci a vyznavači Mahdího, kteří se k němu chtěli dostat, a proto se Súdánci snadno dali získat pro spiknutí. V okolí Fajjúmu a u el-Gharaku-es-Sultání bylo mnoho beduínů, kteří i s dětmi a velbloudy kočovali po poušti a přicházeli do el-Medíny nebo na jiné železniční stanice za výdělkem. Tyto dva však Staš nikdy předtím neviděl - a oni také jistě nebyli předtím v el-Medíně, neboť - jak se ukázalo - dosud neznali Sabu.

Hochovi napadlo, zda by se neměl pokusit je podplatit, ale když si vzpomněl na jejich zanícené výkřiky, kdykoli před nimi někdo připomněl jméno Mahdího, uznal, že je to nemožné. Nepoddával se však trpně událostem, neboť v jeho chlapecké duši byla skryta opravdu obdivuhodná energie, kterou dosavadní neúspěchy ještě podněcovaly.

"Všecko, co jsem chtěl podniknout," říkal si, "dopadlo tak, že mi nabili. Ale i kdyby mě měli mrskat karabáčem den co den a dokonce i zabít, nepřestanu myslit na to, jak vysvobodit Nelu a sebe z rukou těch lotrů. Jestli je dostihne stíhací oddíl, tím lépe, ale já budu jednat tak, jako bych ho vůbec neočekával." - A když si vzpomněl na to, co ho potkalo, a pomyslil na ty zrádné a kruté lidi, kteří mu vyrvali pušku a pak ho bili pěstmi a kopali, bouřilo se v něm srdce a rostla neústupnost. Cítil se nejen poraženým, ale i pokořeným ve své pýše bílého člověka. Především však cítil křivdu páchanou na Nele a tento pocit zároveň s trpkostí, která se v (...)

(......)