Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Byla to nejdelší etapa, protože jen s malou přestávkou jeli víc než osmnáct hodin. Jen opravdu jezdečtí velbloudi s dobrou zásobou vody v žaludcích mohou vydržet takovou cestu. Idrís je nešetřil, neboť se skutečně bál pronásledovatelů. Chápal, že jsou již dávno na cestě, že je vedou oba inženýři a neztrácejí čas. Nebezpečí jim hrozilo od řeky, neboť bylo jisté, že hned po únosu dětí byly vyslány telegrafické rozkazy do všech pobřežních osad, aby šejchové podnikli výpravy do hloubi pouště po obou stranách Nilu a zadrželi všechny jezdce na velbloudech směřující k jihu. Chamis ujišťoval, že vláda a inženýři jistě vypsali velké odměny na jejich dopadení a že se proto poušť nepochybně hemží pátrajícími. Na to byla jediná rada, odbočit co nejdál na západ. Ale na západě zas byla velká oáza el-Chárga, kam mohly depeše také dojít, a kromě toho kdyby zajeli příliš daleko od řeky, měli by po několik dní nedostatek vody a čekala by je smrt žízní.

Šlo také o potraviny. Ve dvou týdnech před únosem dětí sice připravili beduíni ve známých jim skrýších zásoby čiroku, sucharů a datlí, ale pouze do vzdálenosti čtyř dnů cesty od el-Medíny. Idrís se strachem myslil na to, že až se dostaví nedostatek potravin, bude nezbytně nutné posílat lidi do pobřežních vsí na nákup zásob a tito lidé při všeobecné zvýšené pozornosti v důsledku vypsaných odměn na dopadení uprchlíků mohou snadno upadnout do rukou místních šejchů - a prozradit celou karavanu. Situace byla opravdu těžká, téměř zoufalá, a Idrís viděl každým dnem jasněji, do jakého šíleného podniku se pustil.

"Jen abychom se dostali za Asuán! Jen za Asuán!" říkal si s hrůzou a zoufalstvím v duši. Nevěřil Chamisovi, který tvrdil, že bojovníci Mahdího se blíží již k Asuánu, protože to Staš vyvracel a Idrís již dávno postřehl, že bílý "valad" ví víc než všichni ostatní. Ale předpokládal, že za prvními vodopády, kde je lid divočejší a méně podléhá vlivu Angličanů a egyptské vlády, najde se víc tajných vyznavačů proroka, kteří v případě potřeby jim poskytnou pomoc a dodají jim potraviny i velbloudy. Ale i do Asuánu bylo - •jak beduíni počítali - ještě asi pět dní cesty vedoucí stále horší pouští, a každou zastávkou se jim před očima zmenšovaly zásoby pro zvířata i lidi.

Naštěstí mohli pohánět velbloudy a běžet největším tryskem, protože úpal nevyčerpával jejich síly. Ve dne v poledních hodinách sice slunce pražilo prudce, ale ovzduší bylo stále svěží a noci tak chladné, že si Staš s Idrísovým souhlasem přesedl na Nelina velblouda, aby se mohl starat o její zdraví a chránit ji před nachlazením.

Jeho obavy však byly zbytečné, neboť Dinah, jejíž oči, či vlastně oko se značně zlepšilo, pečovala velmi starostlivě o svou svěřenku. Hoch se dokonce divil, že zdraví děvčátka dosud neutrpělo újmu a že dívka snášela tuto cestu se stále kratšími odpočinky stejně dobře jako on sám. Zármutek, strach a slzy, které přelévala ze stesku po tatínkovi, jí patrně příliš neuškodily. Snad trochu zhubla a světlá (...)

(......)