Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII

Ve dne se schovávali na skrytých a těžko přístupných místech ve skalách a roklinách a v noci uháněli bez oddechu, dokud neminuli první katarakt. Až když konečně beduíni poznali podle polohy a tvaru chórů, že Asuán je již za nimi, spadl Idrísovi těžký kámen ze srdce. Protože už trpěli nedostatkem vody, přiblížili se k řece na půl dne cesty. Tam příští noci Idrís ukryl karavanu a poslal všecky velbloudy s beduíny k Nilu, aby se důkladně napojili na delší dobu.

Úrodný pás podél řeky Nilu byl za Asuánem užší. Na některých místech sahala poušť až k řece. Vesnice ležely ve značné vzdálenosti od sebe. Beduíni, nikým nespatřeni, šťastně se vrátili se značnou zásobou vody. Teď museli myslit jen ještě na potraviny, neboť zvířata, málo krmená, za poslední týden velice zhubla. Krky se jim protáhly, hrby zmenšily, nohy zeslábly. Čirok a zásoby pro lidi mohly s velkou bídou vystačit ještě tak na dva dny. Idrís se však domníval, že za dva dny bude možné, když ne ve dne, pak v noci, přiblížit se k pobřežním pastvinám a v nějaké vesnici snad i nakoupit suchary a datle.

Saba už nedostával žrát ani pít a jen děti pro něj schovávaly zbytky jídla, ale on si nějak věděl rady a na zastávky často přibíhal se zakrvácenou tlamou a se stopami kousnutí na krku i na hrudi. Nikdo nevěděl, zda kořistí těchto bojů byli šakalové nebo hyeny, pouštní lišky nebo gazely, ale stačilo, že na něm nebyl vidět velký hlad. Někdy také míval své černé pysky vlhké, jako by pil. Beduíni se domýšleli, že patrně vyhrabává hluboké jámy na dně roklin a tak se dostává k vodě, kterou čichem vycítil pod zemí. Tak nejednou rozkopávají dna roklin zbloudilí pocestní, a když někdy nenajdou vodu, pak skoro vždy se dostanou aspoň k vlhkému písku, který vysávají, a tak klamou trýzeň své žízně.

I Saba však prodělal značnou změnu. Hruď a krk měl stále mohutné, ale boky mu vpadly, takže se zdál ještě vyšší. Jeho oči se zarudlým bělmem dostaly teď jakýsi divoký a hrozivý výraz. K Nele a Stašovi byl přítulný jako dřív a dovoloval, aby si s ním dělali, co se jim líbilo. Na Chamise zavrtěl ještě tu a tam ohonem, ale na beduíny a Súdánce vrčel nebo klapal svými strašnými tesáky, které pak na sebe narážely jako ocelové laťáky. Idrís a Gebr se ho začali přímo bát a přes službu, jakou jim prokázal, pojali k němu takovou nenávist, že by ho byli pravděpodobně zastřelili ukořistěnou puškou, kdyby byli nechtěli přivézt Smajnovi tak zvláštní zvíře a kdyby byli již neminuli Asuán.

Minuli Asuán! Staš na to myslil stále a do duše se mu ponenáhlu začala vkrádat pochybnost, zda je stíhací oddíly dohoní. Věděl sice, že nejen vlastní Egypt, který se končí za Vádí Haifou, tedy za druhým kataraktem, ale i celá Núbie je dosud v rukou egyptské vlády, ale chápal, že za Asuánem a zvláště za Vádí Haifou bude stíhání těžší a vládní rozkazy tam budou nedbaleji prováděny. Měl ještě jen naději, že otec s panem Rawlisonem zařídili stíhání z Fajjúmu a sami se vydali parníkem do Vádí Haify a tam se s (...)

(......)