Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

A opravdu zhasla poslední naděje na útěk během cesty. Staš teď již věděl, že jeho nápady se neuskuteční, že je pronásledovatelé nedostihnou, a jestliže vydrží útrapy cesty, pak že je vydají do rukou Smajnových. Jediným povzbuzením mu teď byla myšlenka, že byli uneseni proto, aby je Smajn vyměnil za své děti. Ale kdy se to stane a co je do té doby může potkat? Jak strašný osud je čeká mezi divokými hordami, zpitými krví? Vydrží Nela všecky tyto útrapy a nepohodlí? Na to nikdo nemohl odpovědět. Zato bylo známo, že Mahdí a jeho derviši nenávidí křesťany a Evropany vůbec. Proto se v chlapcově duši vzbudila obava, zda vliv Smajnův bude postačitelný, aby je ochránil před potupou, týráním, krutostí a vztekem vyznavačů Mahdího, kteří vraždili i vládě věrné mohamedány. Poprvé od chvíle únosu se Staše zmocnilo hluboké zoufalství, ale zároveň i jakási pověrečná domněnka, že jsou pronásledováni zlým osudem.

Vždyť sama myšlenka unést je z Fajjúmu a zavézt do Chartúmu byla přímo šílenstvím, kterého se mohli dopustit jen tak divocí a hloupí lidé jako Idrís a Gebr, kteří nechápali, že musejí překonat tisíce kilometrů na cestě krajem, podléhajícím egyptské vládě, a tudíž Angličanům.

Za normálních okolností by museli být chyceni již druhého dne, ale všecko se utvářelo tak, že teď už jsou nedaleko druhého kataraktu a nedostihly je žádné přednější stíhací oddíly, a poslední, který je mohl zadržet, připojil se k nim a bude jim od nynějška nápomocen. K Stašovu zoufalství, k jeho strachu o osud malé Nely, připojil se ještě pocit pokoření, že si při tom všem neví rady, nedovede si již nic vymyslit, neboť i kdyby mu teď vydali pušku i náboje, nemůže přece postřílet všecky Araby, tvořící karavanu.

A soužil se těmito myšlenkami tím víc, že osvobození bylo již tak blízké. Kdyby Chartúm nebyl padl, nebo kdyby byl padl o několik dní později, pak titíž lidé, kteří teď přešli na stranu Mahdího, by je byli chytili a odevzdali do rukou vlády. Když Staš seděl na velbloudu za Idrísem a naslouchal jejich hovorům, přesvědčil se, že by tomu tak bylo beze vší pochyby. Neboť hned jak se vydali na cestu, náčelník stíhacího oddílu začal Idrísovi vyprávět, co je přimělo k zradě chedíva. Věděli předtím, že velká armáda - již nikoli egyptská, nýbrž anglická - vytáhla na jih proti dervišům za vedení generála Wolseleye. Viděli mnoho lodí, které vezly hrozivé anglické vojáky z Asuánu do Vádí Haify, odkud pro ně stavěli dráhu do Abú Hamedu. Po dlouhou dobu všichni pobřežní šejchové - i ti, kteří zůstali věrni vládě, i ti, kteří v hloubi duše přáli Mahdímu - byli přesvědčeni, že záhuba dervišů a jejich proroka je neodvratná, neboť Angličany nikdy nikdo neporazil.

"Alláh akbar," přerušil ho Idrís, vztahuje ruce do výše, "a přece jen byli poraženi!"

"Nikoli," odpověděl náčelník stíhacího oddílu, "Mahdí vyslal proti nim kmeny Džalnů, Barbarů a Dadžimů, celkem skoro třicet tisíc svých nejlepších bojovníků, kterým velel Músá, syn Heluův. U Abú Kleye došlo k strašné (...)

(......)