Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV

Čtrnáct dní po odjezdu z okolí Vádí Haify dojela karavana do území dobytého Mahdím. Skokem projeli pahorkatou pouští Gezírou a poblíž Chendí, kde předtím Angličané rozprášili vojsko Músy valad Helu, vjeli do krajiny, která se poušti vůbec nepodobala. Písek ani přesypy tu nebyly vidět. Kam oko dohlédlo, prostírala se step, porostlá zčásti zelenou trávou, zčásti pak džunglí, ve které rostly skupiny ostnaté akácie, dávající známou arabskou gumu, a tu a tam ojedinělé obrovské stromy nabaku, tak rozložité, že pod jejich korunami mohlo najít ochranu před sluncem sto lidí. Občas míjela karavana vysoké, sloupům podobné kupy termitů (hmyz žijící pospolitě jako naši mravenci, staví si kupy vysoké až Pět metrů - pozn.), kterými se hemží celá meziobratníková Afrika. Zeleň pastvisek a akácií lahodila očím po jednotvárné, neurčité barvě písku pouště.

Na místech, kde step přecházela v louku, pásla se stáda velbloudů, střežená ozbrojenými bojovníky Mahdího. Když spatřili karavanu, zdvíhali se jako draví ptáci, běželi k ní, obklopili ji ze všech stran, potřásali kopími a přitom vřeštěli ze všech sil a vyptávali se jezdců, proč táhnou od severu a kam mají namířeno. Občas se chovali tak hrozivě, že Idrís musel s velikým spěchem odpovídat na otázky, aby se vyhnul násilí.

Staš, který si představoval, že obyvatelé Súdánu se liší ode všech Arabů obývajících Egypt jen tím, že věří v Mahdího a nechtějí uznat vládu chedívovu, seznal, že se docela mýlil. Lidé, kteří teď každou chvíli zastavovali karavanu, měli většinou ještě tmavší kůži než Idrís a Gebr a ve srovnání s oběma beduíny skoro černou. Černošská krev v nich převažovala nad arabskou. Tváře a prsa měli tetované a tetování znázorňovalo buď různé kresby nebo citáty z koránu. Někteří byli skoro nazí, jiní měli na sobě "gubby", košile bez rukávů z bílé bavlněné látky s našívanými různobarevnými záplatami. Mnozí z nich měli nozdrami, rty a ušima protaženy korálové větvičky nebo kousky slonové kosti. Velitelé nosili na hlavách bílé čapky z téže tkaniny, z jaké byly gubby, prostí vojíni měli hlavy nepokryté, ne však oholené jako Arabové v Egyptě, nýbrž naopak porostlé ohromnými kučeravými kadeřemi, často spálenými do ruda vápnem, kterým si mazali vlasy na obranu proti hmyzu. Ozbrojeni byli především kopími, strašnými v jejich rukou, ale nescházely jim ani Remingtonovy pušky, které ukořistili ve vítězných bojích s egyptským vojskem a při pádu Chartúmu. Jejich vzhled byl hrozivý a chování ke karavaně nepřátelské, protože se domnívali, zeji tvoří egyptští kupci, kterým hned po vítězství Mahdí zakázal vstup do Súdánu.

Obyčejně sotvaže obstoupili karavanu, napřahovali s řevem a hrozbami lidem kopí na prsa a Idrís musel odpovídat křikem, že on i jeho bratr patří ke kmeni Dangalů, ke kterému patří i Mahdí, a že vezou prorokovi bílé děti jako otroky. To jediné zdržovalo divochy od násilí. V Stašovi, když se konečně setkal s takstrašnou skutečností, byla malá dušička při pomyšlení, co je oba čeká v (...)

(......)