Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII

Když vstoupili do místnosti, ležel Mahdí na měkkém lehátku, obklopen ženami, z nichž dvě ho ovívaly velkými pštrosími péry, a dvě mu lehounce škrabaly chodidla. Kromě žen byli přítomni jen chalífa Abdulláhi a chalífa Šerif, neboť třetí chalífa Alí valad Helu vypravoval v té době vojsko na sever, a to do Berberu a Abú

Hamedu, které již předtím byly derviši dobyty. Když prorok viděl, kdo vstupuje, poslal ženy pryč a usedl na lehátku. Idrís, Gebr a dva beduíni padli na tváře a potom poklekli s rukama zkříženýma na prsou. Řek pokynul Stašovi, aby udělal totéž, ale chlapec předstíral, že to nevidí, jen se poklonil a zůstal stát vzpřímen. Tvář mu zbledla, ale oči mu silně jiskřily a z celé jeho postavy a hrdě vztyčené hlavy a zaťatých rtů bylo zjevné, že cosi v něm zvítězilo, že nejistota a bázeň přešly a že dospěl k nějakému nezlomnému rozhodnutí, od kterého neustoupí. Řek to zřejmě pochopil, neboť v jeho rysech se zračilo velké znepokojení. Mahdí přejel letmo pohledem obě děti, rozjasnil svou tlustou tvář obvyklým úsměvem a potom se obrátil napřed k Idrísovi a Gebrovi.

"Přijeli jste z dalekého severu," řekl.

Idrís udeřil čelem o zem.

"Ano, ó Mahdí! Náležíme ke kmeni Dangalů, proto jsme opustili své domy ve Fajjúmu, abychom mohli pokleknout u tvých blahoslavených nohou."

"Viděl jsem vás v poušti. Byla to strašná cesta, ale poslal jsem vám anděla, který vás ostříhal a chránil před smrtí z rukou nevěřících. Vy jste ho neviděli, ale on bděl nad vámi."

"Děkujeme ti, Vykupiteli!"

"A ty děti jste přivezli Smajnovi, aby je mohl vyměnit za vlastní, které Turci uvěznili i s Fatmou v Port Saidu."

"Chtěli jsme sloužit tobě."

"Kdo mně slouží, slouží vlastnímu spasení, otevřeli jste si tedy cestu do ráje. Fatma je má příbuzná... Ale zajisté, pravím vám, až si podmaním celý Egypt, pak má příbuzná a její potomstvo stejně zase získají svobodu."

Mahdí přivřel oči, pak je otevřel, dobrotivě se usmál a pokynul Stašovi:

"Přistup blíže, chlapče."

Staš postoupil o několik metrů energickým, jakoby vojenským krokem, poklonil se podruhé, pak se vypjal jako struna a hleděl Mahdímu přímo do očí. Čekal.

"Jste rádi, že jste ke mně přijeli?" zeptal se Mahdí.

"Ne, proroku. Byli jsme uneseni od svých otců proti své vůli."

Tato přímá odpověď učinila nepochybně dojem — i na vládce zvyklého pochlebenství, i na ostatní přítomné. Chalífa Abdulláhi svraštil brvy. Řek se kousal do rtů a pohrával si prsty, Mahdí se však nepřestával usmívat.

"Ale," řekl, "zato jste u zřídla pravdy. Chceš se napít tohoto zřídla?"

Nastala chvíle mlčení, a tu Mahdí v domněnce, že hoch nerozuměl otázce, opakoval ji zřetelněji:

"Chceš přijmout mé učení?"

Na to se Staš rukou, kterou měl položenou na prsou, nenápadně pokřižoval, jako by měl z tonoucí lodi skočit do rozbouřených vln.

"Proroku," pravil, "tvé učení neznám, a kdybych je tedy přijal, udělal bych to jen ze strachu jako zbabělec a podlý člověk. A záleží ti snad na tom, aby (...)

(......)