Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX

Návštěva u Mahdího a rozmluva s ním Idríse zřejmě neuzdravily, neboť se ještě v noci těžce roznemohl a k ránu upadl již do bezvědomí. Chamis, Gebr a dva beduíni byli pozváni k chalífovi, který je několik hodin hostil a chválil jejich odvahu. Vrátili se však ve velmi špatné náladě a se skrývanou zlostí, neboť očekávali bůhvíjaké odměny a zatím Abdulláhi dal každému z nich egyptskou libru a koně.

Beduíni se pustili s Gebrem do hádky, která se jen taktak neproměnila ve rvačku, a nakonec prohlásili, že pojedou zároveň s velbloudí poštou do Fášody, aby se u Smajna přihlásili o zaplacení. K nim se připojil Chamis, který doufal, že Smajnova ochrana bude pro něj výhodnější než pobyt v Omdurmánu.

Dětem nastal týden hladu a nouze, protože Gebrovi ani nenapadlo je živit. Naštěstí měl Staš dva tereziánské tolary (v Súdánu a zvláště v Etiopii je dodnes oběžnou mincí stříbrný tolar s podobiznou rakouské císařovny Marie Terézie - pozn.), které dostal od Řeka, a šel tedy do města nakoupit datle a rýži. Súdánci mu v odchodu nijak nebránili, protože věděli, že z Omdurmánu již nemůže utéci a že nikdy neopustí malou bint. Neodbylo se to však bez různých příhod, neboť zjev chlapce v evropských šatech, který kupuje na tržišti potraviny, zase přilákal zástupy polodivokých dervišů, kteří ho vítali se smíchem a řevem. Naštěstí mnoho z nich vědělo, že byl včera u Mahdího, a ti teď zadržovali ty, kteří se na něj chtěli vrhnout. Jenom děti po něm házely pískem a kamením, ale tomu Staš vůbec nevěnoval pozornost.

Ceny na trhu byly přemrštěné. Datle nemohl Staš vůbec sehnat a značnou část rýže mu vzal Gebr "pro nemocného bratra". Chlapec se tomu bránil ze všech sil, až to skončilo tahanicí a rvačkou, ze které slabší ovšem vyšel s množstvím modřin a boulí.

Přitom se projevila i krutost Chamisova. Svou přízeň dával najevo jen Sabovi a krmil ho syrovým masem. Naproti tomu s největší lhostejností hleděl na bídu dětí, které znal přece odedávna a které na něj byly vždycky hodné. Když se k němu Staš obrátil s prosbou, aby aspoň Nele dával trochu jídla, odpověděl mu se smíchem:

"Jdi si žebrat."

A došlo nakonec k tomu, že Staš žebral po několik dalších dnů, když chtěl zachránit Nelu před smrtí hladem. Nebylo to vždycky bezvýsledné. Občas nějaký voják nebo důstojník egyptského chedíva mu dal pár piastrů (drobná stříbrná mince - pozn.) nebo několik sušených fíků a slíbil mu pomoc ještě pro zítřek.

Jednou potkal misionáře s milosrdnou sestrou, kteří zaplakali nad osudem obou dětí, když vyslechli, co zažily, a třebaže byli sami vysíleni hladem, rozdělili se se Stašem o všecko, co měli. Slíbili mu také, že je navštíví v chýších, a druhého dne opravdu přišli s nadějí, že se jim podaří vzít děti k sobě až do té doby, než pošta vyjede. Ale Gebr s Chamisem je zahnali karabáči. Druhého dne je však Staš potkal znova a dostal od nich misku rýže a dva chininové prášky, které měl podle misionářovy rady pečlivě uschovat, protože misionář předvídal, že ve (...)

(......)