Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XX

Starý šejch Hátim věrně dodržel slib daný Řekovi a svědomitě se staral o děti. Cesta proti Bílému Nilu byla těžká. Jeli přes Ketajnu, el-Deuejm a Kávu, pak minuli Abbu, lesnatý nilský ostrov, kde před válkou bydlel ve vykotlaném stromě Mahdí jako derviš poustevník. Karavana často musela obcházet rozsáhlé, papyrem zarostlé bažiny (bylina - šáchor -, z jejíž lisované dřeni se ve starověku a ve středověku vyráběl jakýsi papír, na kterém se psalo. Byly to svitky, často dlouhé několik metrů, vzniklé slepením nařezaných pásů papyrové hmoty - pozn.) zvané "suddy", od kterých vítr přinášel otravný zápach hnijícího listí, naneseného sem proudem vody.

Angličtí inženýři prorazili svého času tyto zátarasy a parníky pak mohly jezdit z Chartúmu do Fášódy i dále )po pádu dervišské nadvlády byla doprava zase obnovena - Pozn. aut.). Teď však byla řeka zase ucpána, a protože voda nemohla protékat, volně se rozlévala na obě strany.

Okolní krajina byla na pravém i levém břehu porostlá vysokou džunglí, ze které vyčnívaly kupy termitů a jednotlivé obrovské stromy. Tu a tam dosahovaly lesy až k řece. Na sušších místech rostly akáciové háje. V prvních týdnech projížděli osadami a arabskými městečky, jejichž domy měly podivné baňaté střechy, upletené ze slámy "dochny", ale za Abbou, od osady Góz Abú Guma vjeli už do země černochů. Toto území však bylo docela vylidněné, protože derviši pochytali skoro všecko místní černošské obyvatelstvo a rozprodali je na trzích v Chartúmu, Omdurmánu, Dary, Fašelu, el-Obejdu a v jiných městech súdánských, dárfúrských a kordofánských. Obyvatele, kterým se podařilo skrýt před otroctvím v houštinách a v lesích, vyhubil hlad a neštovice, které se neobyčejnou měrou rozšířily podél Bílého a Modrého Nilu. Sami derviši se vyjádřili, že na ně vymíraly "celé národy". Někdejší čirokové, maniokové a banánové plantáže pokryla džungle. Jen divoká zvěř, kterou nikdo nepronásledoval, se tu hojně rozmnožila. Nejednou za večerních červánků vídaly děti z dálky stáda slonů, vypadajících jako pohyblivé skály, jak směřují volným krokem ke svým obvyklým napajedlům. Když je viděl Hátim, někdejší obchodník slonovinou, mlaskal, vzdychal a pak důvěrně říkal Stašovi:

"Mašalláh! Jaké je to bohatství! Ale teď se nevyplatí lovit, protože Mahdí zakázal egyptským kupcům přijíždět do Chartúmu a není komu prodávat kly, leda emírům na umbáje."

Kromě slonů potkávali i žirafy, které při spatření karavany kvapně utíkaly těžkým klusem, kývajíce dlouhými krky, jako by byly kulhavé. Za Góz Abú Gumou se objevovali čím dál tím častěji buvoli a celá stáda antilop. Když byl nedostatek čerstvého masa, lidé z karavany je lovili, ale skoro vždy bezvýsledně, neboť ostražitá a rychlá zvířata jim nedovolovala, aby se k nim přiblížili.

Potravin bylo vůbec málo, neboť v důsledku vylidnění země se nedalo získat ani proso, ani banány, ani ryby, které v dřívějších dobách dodávali karavanám černoši kmenů Šilúků a Dinků, vyměňujíce je ochotně za skleněné (...)

(......)