Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII

Ve stromě byly dva otvory: jeden velký, na půl metru od země, druhý menší ve výši asi prvního poschodí městského domu. Sotvaže Mea vhodila do nižšího otvoru zapálené dýmající větve, ihned začali z hořejšího vyletovat velcí netopýři a oslepeni slunečním jasem pištěli a kroužili jako omámení kolem stromu. Avšak za chvíli z dolního otvoru vyrazil jako blesk vlastní pán domu, obrovský hroznýš, který tam zřejmě v polospánku trávil zbytky poslední hostiny, a teprv když mu dým začpěl do nozder, probudil se a pomyslil na záchranu. Když Staš spatřil jakoby železné tělo, které jako nestvůrná pružina vyskočilo z kouřícího otvoru ve stromě, popadl Nelu za ruku a běžel s ní k otevřené džungli.

Ale plaz, sám vyděšený, nepomýšlel na to, aby je pronásledoval, nýbrž proklouzával mezi trávou a rozloženými zavazadly a prchal nečekanou rychlostí směrem k roklině, kde se chtěl skrýt ve skalních rozsedlinách a slujích.

Děti se vzpamatovaly. Staš postavil Nelu na zem, uchopil pušku a pak spěchal za hadem k roklině. Nela mu běžela v patách. Avšak po několika krocích se jejich očím naskytla tak neobyčejná podívaná, že se oba zastavili jako do země vrytí. Vysoko nad roklinou se objevilo na okamžik hadí tělo, opsalo oblouk ve vzduchu a padalo zase dolů. Po chvíli se ukázalo podruhé a zase spadlo. Děti doběhly k okraji a spatřily s údivem, že jejich nový přítel slon si takto pohrává s hadem, a když ho tak dvakrát poslal na vzdušnou pouť, šlapal mu teď důkladně na hlavu svou obrovskou nohou, podobnou kládě. Když skončil tuto činnost, znova zdvihl ještě chvějící se tělo, ale tentokrát je nevyhodil do výše, nýbrž přímo do vodopádu. Poté kolébaje se na obě strany a mávaje ušima pohlížel bystře na Nelu a nakonec k ní vztáhl chobot, jako by se hlásil o odměnu za svůj hrdinský a zároveň i velmi rozumný skutek.

A Nela běžela hned do stanu, a když se vrátila se zástěrkou plnou divokých fíků, začala mu je házet po několika najednou, slon pak je pečlivě vyhledával v trávě a vkládal si jeden po druhém do tlamy. Ty, které mu zapadly do hlubších štěrbin, vyfukoval s takovou silou, že zároveň s fíky létaly do výše kameny zvící lidské pěsti. Děti přijímaly tyto výkony s potleskem a smíchem. Nela se několikrát vrátila pro novou zásobu a nepřestávala tvrdit za každým fíkem, že slon už je úplně ochočený a že by k němu mohla sejít třeba hned.

"Vidíš, Staši, to budeme mít obránce...! Vždyť on se nebojí nikoho v pralese: ani lva, ani hada, ani krokodýla. A je velmi hodný a jistě nás má rád."

"Jestli se ochočí," řekl Staš, "a budu-li tě moci nechávat pod jeho ochranou, pak bych mohl skutečně s úplným klidem chodit na lov, protože lepšího ochránce bych ti nemohl najít v celé Africe."

Po chvíli dodal:

"Zdejší sloni jsou sice divočejší, ale četl jsem, že například indičtí mají podivnou náklonnost k dětem. V Indii se nikdy nestane, že by slon ublížil dítěti, a jestliže se někdy rozzuří, což se občas stává, pak místní kornakové (dozorce nad slony - pozn.) (...)

(......)