Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVII

Vyrazili však až za několik dní po této rozmluvě. Po krátké modlitbě, v níž se vroucně poručili Bohu, vyjeli hned za svítání, o šesté hodině ranní. V čele jel na koni Staš, kterého předbíhal jen Saba. Za ním vážně kráčel King, mával ušima a nesl na hřbetě plátěný palankýn a v palankýnu Nelu s Meou, potom šli husím pochodem Lindovi koně, přivázaní k sobě dlouhým palmovým provazem a nesoucí různá zavazadla, a průvod pak uzavíral malý Nasibu na oslu, stejně vypaseném jako on sám.

Protože bylo časné ráno, nebyl úpal hned příliš znatelný, ačkoli byl krásný den a za Karamojskými horami vycházelo nádherné slunce, které nezastíral ani mráček. Ale východní vánek mírnil žár jeho paprsků. Chvílemi se strhával dosti silný vítr, pod jehož dechem se tráva skláněla a celá džungle se vlnila jako moře. Po hojných deštích vyrostlo všecko rostlinstvo tak bujně, že se zvláště v nižších místech ztráceli v trávě nejen koně, ale i King, takže nad rozhoupaným zeleným povrchem bylo vidět jen bílý palankýn, který plul kupředu jako loď na jezeře.

Po hodině cesty na nevelké suché výšině, prostírající se na východ od Lindovy hory, narazili na obrovské kaktusy, které měly lodyhy tlusté jako kmeny stromů a květy velké jako lidská hlava. Na úbočích některých kopců, které z dálky vypadaly jako holé, viděli vřes vysoký skoro osm metrů. Jiné rostliny, které v Evropě náležejí k docela malým, dosahovaly tu rozměrů, které odpovídaly velikosti zdejších kaktusů a vřesů, a obrovské stromy, čnící nad džunglí, vypadaly opravdu jako kostely. Hlavně fíkovníky zvané "daro" pokrývaly ohromná prostranství, neboť jejich převislé větve se po dotyku se zemí proměňují v nové kmeny, takže každý strom tvoří jakýsi svůj zvláštní háj.

Při pohledu z dálky se zdálo, že krajinu pokrývá jednolitý les. Zblízka se však ukazovalo, že velké stromy rostou ve vzdálenosti několika kroků, ba i několika desítek kroků od sebe. Na severní straně jich bylo dokonce vidět velmi málo a krajina dostávala ráz horské stepi pokryté rovnou džunglí, nad niž vynikaly jen deštníkové akácie.

Tráva tam byla zelenější, nižší a jakožto píce zřejmě lepší, neboť Nela z Kingova hřbetu a Staš z vyvýšenin, na které vyjížděl, viděli tak velká stáda antilop, s jakými se nesetkali dosud nikde. Pásly se místy každý druh zvlášť, jinde dohromady ve směsici: pakoně, pufu, arieli, antilopy kravské, bubalové, kozorožci a velké kudu. Nescházely ani zebry a žirafy. Stáda se při pohledu na karavanu přestávala pást, zvířata zdvíhala hlavy, stříhala ušima a pohlížela na bílý palankýn s neobyčejným údivem, a pak v okamžiku prchala. Když uběhla několik set kroků, zase se zastavovala, znova si prohlížela neznámé jim věci, až konečně ukojila zvědavost a začala se zas klidně pást.

Občas se před karavanou hlučně vynořil funící nosorožec, ale přes svou popudlivou povahu a zálibu v útočení na všecko, co se mu namane před oči, hanebně prchal, jak jen spatřil Kinga, kterého jen Stašovy rozkazy zdržely, aby se za ním (...)

(......)