Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXVIII

Pátého dne cesty jel Staš s Nelou na Kingovi, protože narazili na široké pásmo akácií rostoucích tak hustě, že koně mohli jít jen cestou, kterou jim proklestil slon. Bylo časné ráno, plné slunce a rosy. Děti rozmlouvaly o cestě i o tom, že každý den je přibližuje k oceánu i k otcům, po kterých se oběma neustále stýskalo. Od chvíle, kdy byli uneseni z Fajjúmu, byla to nevyčerpatelná látka všech hovorů, které je vždycky dojímaly až k slzám. A opakovali stále jedno a totéž, že tatínkové se domnívají, že děti nežijí, nebo že jsou navždy ztraceny, a proto se trápí, a třebaže nemají naději, posílají do Chartúmu Araby pro zprávy, a děti jsou zatím už daleko nejen od Chartúmu, ale i od Fášódy a za pět dní budou ještě dále - a pak zase ještě dále, až konečně dorazí k oceánu, nebo ještě předtím někam, odkud bude možné poslat telegram. Jedinou osobou v celé karavaně, která věděla, co je ještě čeká, byl Staš, kdežto Nela byla naprosto přesvědčena, že není na světě takové věci, kterou by "Stes" nedokázal, a byla si docela jista, že ji k pobřeží dovede.

Proto často předbíhala událostem a představovala si ve své hlavičce, co bude, až o nich přijde první zpráva, a štěbetajíc jako ptáček, vyprávěla o tom Stašovi: "Oba tatínkové si sedí," říkala, "v Port Saidu a pláčou - a tu vejde poslíček s telegramem. Co je to? Můj nebo tvůj tatínek otvírá, podívá se na podpis a čte: »Staš a Nela". Ach, ti se pak zaradují, a teprv potom vyskočí a pojedou nám naproti a pak teprv bude radost v celém domě - i tatínkové se budou radovat a budou tě chválit - a přijedou a já padnu tatínkovi kolem krku a pak budeme všichni spolu... a..."

A končívalo to tím, že se jí bradička roztřásla, krásná očka se proměnila ve dvě fontány a nakonec dívčinka opřela hlavu o Stašovo rameno a plakala zároveň lítostí, steskem i radostí při pomyšlení na budoucí setkání.

I Staš zalétal ve svých představách do budoucnosti a dohadoval se, že otec na něho bude pyšný a že mu řekne: "Zachoval ses, jak se na Poláka sluší!" Zmocnilo se ho ohromné vzrušení a v srdci se mu rodila touha, nadšení a odvaha nezlomná jako ocel. Musím zachránit Nelu, řekl si, musím se dožít té chvíle. A tu i jemu se zdálo, že nejsou na světě taková nebezpečí, která by nedovedl překonat, ani takové překážky, které by nedovedl rozdrtit.

Ale ke konečnému vítězství bylo ještě daleko. Zatím se prodírali akáciovým hájem. Dlouhé trny těchto stromů zanechávaly i na Kingově kůži bělavé čáry. Konečně háj prořídl a haluzemi roztroušených stromů bylo do dálky vidět zelenou džungli. Třebaže úpal byl stále citelnější, vylezl Staš z palankýnu a usedl slonu na krk, aby se podíval, zda nejsou na obzoru nějaká stáda antilop nebo zeber, protože se rozhodl doplnit zde zásobu masa.

A skutečně z pravé strany zahlédl malé stádo antilop arieli a mezi nimi dva pštrosy, ale když minuli poslední skupinu stromů a slon se obrátil vlevo, naskytla se hochovým očím jiná podívaná: ve vzdálenosti půl kilometru spatřil rozlehlé (...)

(......)