Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIX

Všechno obyvatelstvo vesnice doprovodilo daleko dobré mzimu a rozloučilo se s ním v slzách s úpěnlivými prosbami, aby ráčilo ještě někdy přijít k M'Ruovi a aby pamatovalo na jeho lid. Staš chvíli váhal, nemá-li černochům říci o roklině, kde uschoval věci a zásoby po Lindovi, které pro nedostatek soumarů nemohl vzít s sebou, ale když uvážil, že by vlastnění takových pokladů mohlo mezi nimi vyvolat závist a neshody, vzbudit lakomství a porušit klid jejich života, upustil od tohoto úmyslu, ale zato zastřelil velkého buvola a zanechal jim jeho maso na hostinu na rozloučenou. Pohled na takové množství "ňamy" je opravdu také potěšil.

Po další tři dny šla karavana zase liduprázdnou krajinou. Ve dne bylo vedro, ale v noci v důsledku vysoké polohy zas tak chladno, že Staš poručil Mee, aby Nelu přikrývala dvěma houněmi.

Procházeli teď často horskými údolími, někdy pustými a skalnatými, jindy pokrytými tak hustě rostlinstvem, že se jimi museli prodírat s největší námahou. Na svazích těchto údolí vídávali velké opice a někdy lvy i levharty, kteří měli svá doupata ve skalních jeskyních. Na prosbu Kaliho zastřelil Staš jednoho levharta a Kali se pak oblékl do levhartí kůže, aby černoši hned poznali, že mají co činit s osobou královské krve.

Za údolími na náhorní rovině se zase začaly objevovat černošské vesnice. Některé ležely blízko sebe, jiné zas byly od sebe vzdáleny jeden nebo dva dny cesty. Všechny byly obklopeny vysokými kolovými hradbami jako ochranou před lvy a byly tak opředeny liánami, že i zblízka vypadaly jako součást pralesa. Teprve podle kouře, vznášejícího se nad středem vsi, bylo možné poznat, že tam bydlí lidé.

Karavanu přijímali všude víceméně tak jako ve vsi M'Ruově, zpočátku tedy s bázní a nedůvěrou a potom s obdivem, úžasem a úctou. Jen jednou se stalo, že při pohledu na slona, Sabu, koně a na bílé lidi utekla celá vesnice do blízkého lesa, takže tu nebylo s kým promluvit. Ale ani jedno kopí nebylo namířeno na cestovatele: Černoši totiž, dokud islám nenaplní jejich duše ukrutností a nenávistí k nevěřícím, jsou spíše bojácní a mírní. Nejčastěji se stávalo, že Kali snědl "kousek" místního krále a místní král "kousek" Kaliho, načež se vztahy utvářely co nejpřátelštěji a dobrému mzimu byly všude skládány důkazy úcty a bohabojnosti v podobě slepic, vajec a medu, vybíraného z klád, zavěšených palmovými provazy na větvích velkých stromů.

"Velký pán", vládce slona, blesků a ohnivých hadů, vzbuzoval převážně strach, který se však rychle měnil ve vděčnost, jakmile se ukázalo, že je stejně štědrý jako mocný. Tam, kde vesnice byly blízko sebe, oznamovala jedna ves druhé příchod neobyčejných cestovatelů bubnováním, neboť černoši dovedou všecko vyjádřit pomocí bubnů. Stalo se také, že jim vyšlo vstříc všechno obyvatelstvo, protože dostalo zprávy co nejpříznivější.

V jedné vsi asi o tisíci obyvatelích souhlasil místní vládce, jenž byl v jedné osobě čarodějem i králem, s tím, že jim ukáže "velký fetiš", který se (...)

(......)