Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLI

Ale Staš se po krátkém odpočinku v blízkosti hradeb Luely vydal s Kalim v čele tří set bojovníků ještě před západem slunce k Fumbově bomě, neboť chtěl na Sambury udeřit v noci a počítal s tím, že "ohniví hadi" ve tmě způsobí větší dojem. Cesta od Luely k hoře Boko, na které se bránil Fumba, vyžadovala i s dobou odpočinku devíti hodin času, takže pod pevnůstku dorazili teprv kolem třetí hodiny po půlnoci. Staš zadržel bojovníky, poručil jim na chvíli hluboké mlčení a začal si obhlížet situaci. Vrchol hory kde se skrývali obránci, byl tmavý, zato Samburové udržovali několik ohňů.

jejich záře osvěcovala srázné skalní stěny a ohromné stromy, vyrůstající na úpatí hory. Z dálky sem doléhal dunivý hlas bubnů a výkřiky i zpěv bojovníků, kteří nijak nešetřili pivem "pómbe", aby oslavili blízké, již konečné vítězství.

Staš postoupil v čele svého oddílu ještě dál, takže ho nakonec nedělilo od posledních ohňů ani sto kroků. Po táborových strážích nebylo ani stopy a bezměsíčná noc nedovolovala divochům spatřit Kinga, zakrytého ještě houštím. Staš, sedící mu na krku, vydal potichu poslední rozkazy a potom dal znamení Kalimu, aby vypálil jednu z připravených raket. Červená stuha vyletěla se sykotem k temnému nebi a tam se s výbuchem rozsypala v kytici červených, modrých a zlatých hvězd. Všecky hlasy umlkly a nastala chvíle hrobového ticha. Za několik vteřin vyletěli s jakýmsi pekelným chechtotem ještě dva další ohniví hadi, ale tentokrát nařízení vodorovně přímo na tábor Samburů, a zároveň se rozlehl ryk Kingův a válečný křik tří set Va-himů, kteří ozbrojeni asagaji (černošský oštěp - pozn.), silnými kyji a noži vrhli se nezadržitelným útokem kupředu.

Strhla se bitva tím strašnější, že se odbývala ve tmách, protože ve zmatku byla rozmetána všechna ohniště. Ale hned zpočátku, při pohledu na ohnivé hady, zachvátila Sambury slepá hrůza. To, co se stalo, přesahovalo úplně jejich rozum. Věděli pouze, že je napadly jakési strašné bytosti a že jim hrozí příšerná a neodvratná záhuba. Většina jich prchala, než je zasáhla kopí a kyje Va-himů. Skoro dvě stě bojovníků, které se podařilo Mambovi shromáždit kolem sebe, kladlo tvrdošíjný odpor. Když však při záblescích výstřelů zahlédli ohromné zvíře a na něm bíle oděného člověka a když jim do uší zalehly rány zbraně, ze které ráz naráz pálil Kali, poklesli všichni na duchu.

Když Fumba na hoře uzřel první raketu, která vybuchla ve výšce, padl také strachem na zem a ležel několik minut jako mrtvý. Když se však vzpamatoval, pochopil ze zoufalého vytí bojovníků jedinou věc, že totiž jacísi duchové dole pobíjejí Sambury. Tu mu problesklo hlavou, že kdyby nešel těmto duchům na pomoc, mohl by se jejich hněv obrátit proti němu. Protože pak záhuba Samburů byla spásou pro něho, tu shromáždil všecky své bojovníky, vyplížil se postranním skrytým východem z bomy a většině utíkajících Samburů odřízl cestu. Bitva se teď změnila v řež. Bubny Samburů přestaly hučet. V temnotě, kterou trhaly jen červené (...)

(......)