Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLII

"Nelo, dovedeš spočítat naše cesty od Fajjúmu?" zeptal se Staš.

"Dovedu."

Přitom děvčátko povytáhlo obočí a začalo počítat na prstech:

"Tak počkej. Z Fajjúmu do Chartúmu -jedna, z Chartúmu do Fášódy - druhá, z Fášódy do té rokliny, kde jsme našli Kinga - třetí, od Lindovy hory k jezeru - čtvrtá."

"Ano. Jistě není na světě druhá muška, která by byla přeletěla takový kus Afriky."

"Pěkně by ta muška dopadala bez tebe."

Ale Staš se dal do smíchu.

"Muška na slonu! Muška na slonu!"

"Ale není to tse-tse, viď, Staši, že ne tse-tse!"

"Ne," odpověděl Staš, "je to taková dost milá muška."

Nela, potěšena pochvalou, opřela mu nosík o paži a pak se zeptala:

"A kdy se vypravíme na tu pátou cestu?"

"Jen co si odpočineš a já naučím trochu střílet ty muže, které nám slíbil Kali."

"A pojedeme dlouho?"

"Ba dlouho, Nelo, dlouho! Kdoví zdali to nebude ta nejdelší cesta."

"Ale ty si budeš vědět rady jako vždycky!"

"Musím."

Staš si opravdu vždycky nějak věděl rady, ale tato pátá cesta vyžadovala mnoho příprav. Měli se zas pustit do neznámých končin, ve kterých jim hrozila rozličná nebezpečí, a proto se hoch snažil zajistit se proti nim lépe, než to mohl udělat dříve. Proto cvičil ve střelbě z remingtonek čtyřicet mladých Va-himů, kteří měli tvořit hlavní ozbrojenou sílu a jakousi tělesnou stráž Nely. Víc střelců nemohl mít, protože King přinesl jen dvacet pět pušek a koně patnáct. Další armádu mělo tvořit sto Va-himů a sto Samburů, ozbrojených luky a kopími, které slíbil poslat Faru. Jejich účast na výpravě odstraňovala různé obtíže cesty, která vedla rozlehlou a velice divokou krajinou, obývanou kmeny Samburů. Staš ne zcela bez hrdosti myslil na to, že utekl v době cesty z Fášódy jen s Nelou a s dvojicí černochů, bez prostředků, a dojde snad až k mořskému pobřeží v čele dvou set ozbrojených mužů, se slonem a s koňmi. Představoval si, co tomu řeknou Angličané, kteří si tak vysoko cení duchapřítomnosti, ale především co řekne jeho otec a pan Rawlison. Myšlenka na to oslazovala mu všecky starosti.

A přece nebyl docela klidný o svůj a Nelin osud. Dobrá, přejde jistě snadno sídliště Va-himů a Samburů, ale co bude potom? Na jaké kmeny narazí, do jakých krajin přijde a jak dlouhou cestu bude mít před sebou? Lindovy údaje byly příliš všeobecné. Staše velmi trápilo, že vlastně nevěděl, kde je, neboť tato část Afriky byla na mapách, ze kterých se učil zeměpisu, označena bílou skvrnou. Neměl ani ponětí, co je to jezero Baso Narok a jak je velké. Byl na jeho jižním konci a tam šířka vodní plochy přesahovala deset kilometrů. Ale jak daleko se jezero táhlo na sever, mu nedovedli říci ani Va-himové, ani Samburové. Kali, který znal jakžtakž svahilský jazyk, na všecky otázky odpovídal jen: "Bali, bali!", což znamená: "Daleko, daleko!" - ale to bylo vše, co se Stašovi podařilo z něho dostat.

Protože hory na severu uzavíraly obzor a zdály se dost blízké, tu předpokládal, že je to jakési nepříliš velké (...)

(......)