Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIV

Po deseti dnech cesty překročila karavana konečně horské průsmyky a vstoupila do zcela jiné krajiny. Byla to rozsáhlá planina, jen tu a tam zvlněná nevelkými pahorky, ale převážně plochá. Rostlinstvo se změnilo úplně. Nebyly zde velké stromy, tyčící se osamoceně nebo ve skupinkách nad zvlněnou hladinou vysoké trávy. Jen tu a tam rostly ve značné vzdálenosti od sebe akácie, poskytující gumu, s kmeny korálové barvy, deštníkovitě rozvětvené, jež však mají řídké listoví a dávají málo stínu. Mezi kupami termitů vyrážely tu a tam euforbie s větvemi připomínajícími ramena svícnu. Na obloze se vznášeli supové a v menší výši přeletovali z jedné akácie na druhou havranovití ptáci, černě a bíle opeření. Tráva byla žlutá a měla klasy jako dozrálé žito. A přece tato smutná džungle zřejmě poskytovala hojnost potravy velkému množství zvířat, neboť několikrát denně se cestovatelé setkávali s početnými stády pakoňů, buvolců a zvláště zeber. Vedro na otevřené a stromy nestíněné planině bylo nesnesitelné. Nebe bylo bez mráčku, dny horké a noci nepřinášely mnoho osvěžení.

Cesta se každým dnem stávala obtížnější. Ve vsích, na něž karavana narážela, je nesmírně divoké obyvatelstvo přijímalo sice se strachem, ale převážně nevlídně, a kdyby nebylo značného počtu ozbrojených pagaziů a zároveň zjevu bílých tváří, Kinga a Saby, bylo by cestovatelům hrozilo velké nebezpečí.

Stašovi se za pomoci Kaliho podařilo vyzvědět, že dále už vůbec nejsou osady a že krajina je bezvodá. Bylo tomu těžko uvěřit, neboť četná stáda, se kterými se setkávali, musela přece někde pít.

Avšak vyprávění o poušti, kde nejsou řeky ani kaluže, postrašilo černochy a lidé začali utíkat. První dali příklad M'Kunje a M'Tua.

Naštěstí byl jejich útěk brzy zpozorován a jízdní hlídka je dopadla ještě nedaleko tábora. Když je přivedla nazpět, vysvětlil jim Kali s použitím bambusu nesprávnost jejich činu. Staš shromáždil všechny pagazie a měl k nim řeč, kterou mladý černoch tlumočil do jejich jazyka. Využíval toho, že za předešlé zastávky po celou noc kolem tábora řvali lvi, a snažil se své lidi přesvědčit, že kdo uteče, stane se nepochybně jejich kořistí, a kdyby snad chtěl nocovat na akáciích, pak ho tam stejně najde ještě strašnější vobo. Potom řekl, že kde žijí antilopy, tam musí být i voda, a jestliže na další cestě narazí na bezvodou krajinu, pak si přece mohou vzít vodu na dva nebo na tři dny do měchů, ušitých z kůží antilop. Černoši naslouchali jeho slovům a každou chvíli opakovali jeden druhému:

"Ó matko, jaká to pravda!", ale příští noci zběhlo pět Samburů a dva Va-himové a potom ubyl někdo každou noc.

M'Kunje a M'Tua však nezkoušeli štěstí podruhé, a to z toho jednoduchého důvodu, že je Kali každodenně po západu slunce dával spoutat.

Ale krajina byla stále sušší a slunce pražilo do džungle nemilosrdně. Již nebyly vidět ani akácie. Stáda antilop se objevovala stále, ale již řidčeji. Osel a koně nacházeli ještě dost obživy, protože pod vysokou trávou se na (...)

(......)