Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVI

Výprava kapitána Glena a doktora Claryho vůbec neměla za účel vyhledat Staše a Nelu. Byla to početná a bohatě vybavená vládní expedice, která měla za úkol prozkoumat severovýchodní svahy obrovské hory Kilimandžáro a ještě málo známé rozsáhlé krajiny, ležící na sever od této hory. Jak kapitán, tak i doktor věděli ovšem o únosu dětí z Medínet el-Fajjúmu, neboť zprávu o tom přinesly anglické i arabské noviny, ale domnívali se, že obě děti buď zemřely nebo úpějí v zajetí Mahdího, ze kterého se dosud žádný Evropan nedostal.

Clary, jehož sestra byla provdána za Rawlisona v Bombaji a jenž byl tak nadšen malou Nelou při setkání cestou do Káhiry, pociťoval její ztrátu neobyčejně bolestně. Avšak i statečného chlapce oba s Glenem upřímně litovali. Několikrát také zaslali telegramy z Mombasy panu Rawlisonovi s dotazem, zda byly děti nalezeny, a teprve po poslední nepříznivé odpovědi, která došla těsně před odchodem jejich karavany, ztratili nadobro veškerou naději.

Ani jim nenapadlo, že by se děti, uvězněné v dalekém Chartúmu, mohly objevit v těchto končinách. Často však o nich hovořili zvečera po skončení denních prací, protože doktor nemohl zapomenout na malé hezké děvčátko.

Zatím výprava postupovala dál a dál. Po delším pobytu na východních svazích Kilimandžára, když prozkoumali horní tok řeky Sobátu a Taný a také horstvo Kenje, kapitán i doktor zabočili na sever a po přechodu bažinaté Guasso-Nyjro vstoupili na rozsáhlou planinu, liduprázdnou a oživenou jen nesčetnými stády antilop.

Po víc než tříměsíční cestě potřebovali všichni účastníci delší odpočinek, a když kapitán Glen nalezl nevelké jezírko s dostatkem nahnědlé, ale zdravé vody, nařídil u něho postavit stany a ohlásil desetidenní zastávku.

v době odpočinku se běloši zabývali lovem a pořádáním svých zeměpisných i přírodovědeckých záznamů a černoši se oddávali zahálce, která je jim vždycky tak sladká. Tak se jednoho dne stalo, že když doktor Clary ráno vstal a přiblížil se ke břehu jezírka, spatřil tam asi tucet Zanzibarců z karavany, kteří se zakloněnými hlavami pohlíželi na vrcholek vysokého stromu a stále opakovali:

"Ndege? -- Akuna ndege? - Ndege?" (Pták, nepták? Pták?)

Doktor byl krátkozraký, a poslal si proto do stanu pro kukátko, potom se kukátkem podíval na předmět, na který si černoši ukazovali, a na tváři se mu objevil výraz velkého údivu.

"Zavolejte sem pana kapitána!" řekl.

Ale než černoši doběhli, objevil se kapitán před stanem, neboť právě odcházel na lov antilop.

"Podívej se, Glene," řekl doktor a ukazoval rukou do výše.

Nyní zas kapitán zdvihl hlavu, přiclonil si oči rukou a jeho údiv nebyl menší než doktorův.

"Drak!" zvolal.

"Ano, ale černoši nepouštějí draky, kde se tu tedy vzal?"

"Snad je tu nablízku nějaká bělošská osada nebo nějaká misie...?"

"Třetí den vane vítr od západu, to jest z krajin neznámých a pravděpodobně i neobydlených jako tato džungle. Ostatně víš, že tu žádné osady ani misie nejsou."

"To je (...)

(......)