Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Ale páni Tarkovský a Rawlison skutečně děti očekávali, ne však mezi pískovcovými pahorky Vádí Rajjánu, kam nemuseli a nechtěli jet, nýbrž na docela jiné straně, ve městě el-Fašnu, nad průplavem stejného jména, kde prohlíželi práce, ukončené před koncem roku. Vzdálenost mezi el-Fašnem a el-Medínou měří vzdušnou čarou asi čtyřicet pět kilometrů. Protože však obě města nemají přímé spojení a musí se jet přes el-Vástu, což cestu téměř zdvojnásobuje, počítal pan Rawlison při prohlížení jízdního řádu takto:

"Chamis odjel předevčírem večer," říkal panu Tarkovskému, "v el-Vásté stihl vlak jedoucí z Káhiry, je tedy v el-Medíně dnes ráno. Děti se zchystají za hodinu. Kdyby však vyjely v poledne, musely by čekat na noční vlak jedoucí podél Nilu, ale poněvadž jsem nedovolil Nele jezdit v noci, vyjedou dnes ráno a budou tu hned po západu slunce."

"Ano," odpověděl pan Tarkovský, "Chamis si musí trochu odpočinout. Staš sice snadno vzplane, ale když jde o Nelu, je na něj vždycky spolehnutí. Ostatně jsem mu také poslal lístek, aby nejezdili v noci."

"Je statečný a důvěřuji mu úplně," pravil pan Rawlison.

"To je pravda, já také. Staš při svých různých vadách má ryzí charakter a nikdy nelže, protože je odvážný, a lžou jenom zbabělci. Energie mu také neschází, a jestli časem získá klidnější rozvahu, myslím, že si v životě bude vědět rady."

"To se rozumí. A pokud jde o rozvahu, byl jsi ty snad rozvážnější v jeho věku?"

"Musím přiznat, že ne," odpověděl se smíchem pan Tarkovský, »ale nebyl jsem asi tak sebevědomý jako on."

"To přejde. Zatím buď šťasten, že máš takového chlapce."

"A ty zas, že máš tak sladké a milé stvoření, jako je Nela."

"Ať jí Bůh žehná," odpověděl s pohnutím pan Rawlison.

Oba přátelé si stiskli ruce a usedli k prohlídce plánů a rozpočtů. Při této práci jim uběhl čas až do večera.

V šest hodin, když už nastala noc, objevili se oba na nádraží a při chůzi po nástupišti dále mluvili o dětech.

"Krásné počasí, ale chladné," řekl pan Rawlison. "Jen aby Nela měla s sebou teplé šaty."

"Staš na to jistě pamatoval a Dinah také."

"Přece jen lituji, že jsme je sem volali, místo abychom sami jeli do el-Medíny."

"Vzpomeň si, že to byl právě můj názor."

"Vím, a kdyby nebylo toho, že máme odtud jet dále na jih, byl bych souhlasil. Vypočítal jsem přece, že by nám cesta zabrala mnoho času a byli bychom pak s dětmi docela krátce. Přiznám se ti ostatně, že s myšlenkou pozvat děti sem přišel Chamis. Prohlásil mi, že se mu po nich velice stýská a že by byl šťasten, kdybych ho pro ně poslal. Nedivím se, že k nim přilnul..."

Další hovor přerušily signály oznamující příjezd vlaku. Za chvíli se ve tmě objevily ohnivé oči lokomotivy a zároveň bylo slyšet její těžký dech a hvizd.

Řada osvětlených vagónů přejela podél nástupiště, zatřásla se a zastavila.

"V žádném okně jsem je neviděl," řekl pan Rawlison.

"Sedí asi uvnitř a jistě hned vystoupí."

Cestující začali vystupovat, většinou to však (...)

(......)