Henryk Sienkiewicz
překlad: Karel Málek

POUŠTÍ A PRALESEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII

Svítalo. Lidé se již chystali nasednout na velbloudy, když náhle spatřili pouštního vlka, který přeběhl se staženým ocasem úžlabinu na sto kroků od karavany, a když se dostal na protější planinu, běžel dál s viditelnými příznaky strachu, jako by utíkal před nějakým nepřítelem. V egyptských pouštích nežijí taková divoká zvířata, před nimiž by vlci pociťovali hrůzu, a proto tento zjev velmi znepokojil súdánské Araby. Co by to mohlo být? Že by se už blížili pronásledovatelé? Jeden z beduínů se rychle vyšplhal na skálu, ale sotvaže se rozhlédl, ještě rychleji se s ní svezl.

"U proroka!" zvolal zmateně a vyděšeně, "asi k nám běží lev a už je tu blízko!"

Vtom se za skalami ozvalo basové "haf!", po kterém Staš i Nela vykřikli zároveň:

"Saba! Saba!"

Protože toto slovo arabsky znamená lev, poděsili se beduíni ještě víc, ale Chamis se rozesmál a řekl:

"Toho lva znám."

Po těchto slovech táhle zahvízdl a v tom okamžiku ohromný hafan skočil mezi velbloudy. Když spatřil děti, vrhl se k nim, radostí porazil Nelu, která k němu vztáhla ruce, vzepjal se na Staše, potom je se skučením a štěkotem několikrát oběhl, znova porazil Nelu, znova se vzepjal na Staše, až jim nakonec ulehl k nohám a prudce oddychoval.

Boky měl vpadlé, z vyplazeného jazyka mu padaly celé chuchvalce pěny, vrtěl však ohonem a zdvíhal k Nele oči plné lásky, jako by jí chtěl říci: "Tvůj otec mi poručil, abych tě hlídal, jsem tu tedy!"

Děti si k němu sedly z jedné i z druhé strany a začaly ho hladit. Dva beduíni, kteří nikdy neviděli podobného tvora, pohlíželi na něj s údivem a opakovali: "Alláh o kelb kebír!" (arabsky: Bože, to je velký pes! - pozn.) Pes ležel nějaký čas klidně, ale potom zdvihl hlavu, vtáhl vzduch do svého černého čenichu, podobného ohromnému lanýži, zavětřil a skočil k vyhaslému ohništi, kde se povalovaly zbytky potravy.

Hned poté se začaly kozí a skopové kosti lámat a praskat jako třísky v jeho mohutných zubech. Po osmi lidech, počítáme-li v to i starou Dinah a Nelu, bylo tu toho dost i pro takového "kelb kebíra".

Súdáncům však způsobil psův příchod velké starosti a dva velbloudáři si zavolali stranou Chamise a dali se s ním do znepokojeného, ba pobouřeného rozhovoru.

"Iblís (mohamedánský čert - pozn.) sem toho psa přinesl," zvolal Gebr, "jak jen sem mohl za dětmi trefit, když do el-Gharaku přijely dráhou?"

"Jistě po stopách velbloudů," odpověděl Chamis.

"To je zlé. Každý, kdo ho u nás uvidí, zapamatuje si naši karavanu a ukáže, kterým směrem se dala. Musíme se ho nutně zbavit."

"Ale jak?" zeptal se Chamis.

"Máme pušku, vezmi ji a střel ho do hlavy."

"Pušku máme, jenže já z ní neumím střílet. Umíte to snad vy?"...

Chamis by to snad byl s bídou nějak dokázal, neboť Staš před ním několikrát otvíral a zavíral svou zbraň, ale bylo mu líto psa, kterého si oblíbil, když o něj pečoval ještě před příjezdem dětí do el-Medíny. Zato věděl docela jistě, že oba Súdánci nemají ani ponětí, jak zacházet s puškou (...)

(......)