Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI

Uběhlo několik dní. Lidem se zdálo, že se náhle zřítila obloha na říši polskou. Žluté Vody, Korsun, porážka korunních vojsk, až dosud vždy vítězných v bojích s kozáky, zajetí hetmanů, strašlivý požár po celé Ukrajině, řeže, vraždění, neslýchané od počátku světa, to vše přivalilo se tak náhle, že lidé skoro ani věřiti nechtěli, že by tolik pohrom přijíti mohlo najednou na jedinou zemi. Mnozí ani nevěřili, jiní otupěli zděšením, jiní minuli se zdravým rozumem, jiní předpovídali příchod Antikristův a blízkost posledního soudu. Byla zpřetrhána všecka společenská pouta, všeliké styky lidské i rodinné. Přestala všeliká pravomoc, zanikly rozdíly mezi lidmi. Peklo odpoutalo z řetězů všecky zločiny a pustilo je do světa, aby zde řádily: a tak vražda, loupež, věrolomství, zesurovění, násilnosti, drancování a běsnění vystřídaly práci, počestnost, víru a svědomí. Zdálo se, že od té chvíle již nikoli dobrem, nýbrž pouze zlem žíti bude lidstvo; že se přetvořily srdce i mysli a pokládají za svato, co dříve bylo bezectným, za bezectné to, co dříve bylo svatým. Slunce již nesvítilo nad zemí, poněvadž bylo zahaleno dýmy požárů, a za nocí místo hvězd a měsíce zářily záplavy ohňů. Hořela města, vesnice, kostely, statky, lesy. Lidé přestali mluviti, jen úpěli nebo vyli jako psi. Život pozbyl ceny. Tisíce lidí hynulo bez hlesu, beze vzpomínky. A z těch všech pohrom, vražd, úpění, dýmů a požárů vystupoval pouze jediný člověk stále výš a výš, mohutněl stále strašlivěji, bezmála již zastiňoval denní světlo, vrhal stín od moře k moři.

Byl to Bohdan Chmielnicki.

Dvě stě tisíc lidí, ozbrojených a opojených vítězstvími, stálo nyní pohotově na jeho pokyn. Selský lid všude se bouřil; grodoví kozáci přidávali se k němu po všech městech. Kraj od Pripeti až k pomezí pustin byl v ohni. Povstání šířilo se ve vojevodstvích: ruském, podolském, volyňském, braclavském, kijevském a černigovském. Hetmanova moc rostla každým dnem. Nikdy nepostavila říše polská proti nejstrašlivějšímu nepříteli ani poloviny sil, jimiž vládl nyní on. Stejně tolik neměl pohotově ani císař německý. Bouře překonala všecka očekávání. Sám hetman nebyl si z počátku ani vědom vlastní moci a nechápal, jak vysoko již vyrostl. Ještě se stavěl za spravedlnost, právo a věrnost k říši polské, protože nevěděl, že po těch slovech jako prázdných slovech mohl již šlapati. Nicméně v poměru k silám vzrůstalo v něm i ono nesmírné, bezděčné sobectví, jemuž rovného historie neuvádí. Pojmy zla i dobra, zločinu i ctnosti, násilí i spravedlnosti splynuly v duši Chmielnického v jedno s pojmy ukřivdění, jehož zakusil, nebo dobra, jehož se mu dostalo. Ten u něho byl ctným, kdo byl s ním; ten zločincem, kdo byl proti němu. Byl hotov stěžovati si na slunce a pokládati to za křivdu proti sobě, kdyby nesvítilo tenkráte, když potřeboval on. Lidi, události i celý svět posuzoval dle vlastního já. A přes všecku zchytralost, všecku licoměrnost hetmanovu byla v takovém jeho názoru jakás příšerná dobrá víra. Prýštily (...)

(......)