Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVII

Abychom objasnili, co se událo v Rozlogách, jest nám vrátiti se poněkud do minulosti, až k oné noci, ve které pan Skrzetuski vypravil Rzędziana s listem z Kudaku ke staré kněžně. List obsahoval naléhavou prosbu, aby kněžna, vezmouc s sebou Helenu, odjela do Lubnů, pod ochranu knížete Jeremiho, co nejrychleji, poněvadž se válka začne každé chvíle. Rzędzian, vsednuv do čajky, kterou vyslal pan Grodzickij z Kudaku pro prach, vydal se na cestu a konal ji pomalu, protože pluli proti proudu. Pod Kremenčugem potkali vojska, plující pod vůdcovstvím Krzeczowského a Barabaše, vypravená od hetmanů proti Chmielnickému. Rzędzian viděl se s Barabašem, jemuž ihned vyprávěl, jakým nebezpečím jest pan Skrzetuski vydán při jízdě na Síč. Prosil tudíž starého plukovníka, aby, až se potká s Chmielnickým, neopominul důrazně se dožadovati vydání posla. Potom pokračoval v cestě.

Do Čigirina dorazili za svítání. Zde je hned obklopily hlídky Semenů, tázajíce se, kdo vlastně jsou.

Odpověděli, že jedou z Kudaku, od pana Grodzického, s listem pro hetmany. Přes to však byl vyzván starší veslař z čajky i Rzędzian, by se šli ohlásit plukovníkovi.

„Jakému plukovníkovi?“ tázal se starší veslař.

„Panu Lobodovi,“ odpověděli esaulové z hlídky, „jemuž veliký hetman uložil, aby zadržel a vyslechl všecky ty, co přicházejí od Síče do Čigirina.“

Šli. Rzędzian kráčel směle, neboť netušil nic zlého, věda, že se zde již prostírá moc hetmanská. Byli zavedeni poblíž Zvonového zákoutí do domu pana Żeleńského, v němž bylo obydlí plukovníka Lobody. Bylo jim však řečeno, že plukovník ještě za rozbřesku odjel do Čerkaska a že bude zastoupen podplukovníkem. Čekali dosti dlouho, až se konečně otevřely dveře a očekávaný podplukovník objevil se v jizbě.

Při pohledu na něho zachvěla se pod Rzędzianem kolena.

Byl to Bohun.

Hetmanská moc sahala sice ještě až do Čigirina, ale protože Loboda i Bohun nepřešli dosud k Chmielnickému, nýbrž právě naopak: hlasitě se hlásili k říši polské, určil jim veliký hetman právě proto stanoviště v Čigirině a rozkázal, aby tam stáli na stráži.

Bohun usedl za stůl a začal příchozí vyslýchati.

Starší veslař, který vezl dopis pana Grodzického, odpovídal za sebe i za Rzędziana. Prohlédnuv list, mladý podplukovník začal se bedlivě dotazovati, co jest v Kudaku nového, i bylo patrno, že by byl tuze rád zvěděl, s čím vysílal pan Grodzickij k velikému hetmanovi lidi i čajku. Ale na to mu nedovedl starší veslař odpověděti, a list byl zapečetěn pečetním prstenem pana Grodzického. Vyptav se jich tedy, Bohun již se měl k odchodu a sahal po váčku s penězi, aby jim dal zpropitné, když se vtom otevřely dveře, a pan Zagłoba přihnal se do jizby jako velká voda.

„Slyš, Bohune,“ volal, „zrádce Dopulo schoval nejlepší trojniak. Šel jsem s ním do sklepa – koukám: seno i neseno v koutě. Ptám se: co je to? Povídá: suché seno! Podívám se blíže, a hle, vykukuje hrdlo baňaté lahve jako Tatar z trávy. Ó, ty darebo, povídám, rozdělíme se o práci, ty sníš (...)

(......)