Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI

Bohuna našli Semenové příštího rána po útěku Zagłobově zpola zadušeného v županě, do nějž ho pan Zagłoba zaobalil, ale že neměl těžkých ran, brzy nabyl vědomí. Rozpomenuv se na vše, co se stalo, upadl v zuřivost, řval jako divá zvěř, krvavil si ruce o vlastní zakrvácenou hlavu a nožem bodal do lidí, takže se Semenové neodvažovali přistoupiti k němu. Konečně, nemoha se ještě udržeti v sedle, dal připevniti mezi dva koně židovskou kolébku a vsednuv do ní, hnal se jako šílený směrem k Lubnům, maje za to, že tam uprchlíci zamířili. Leže tedy v židovském visutém loži, v peřinách i vlastní krvi, řítil se po stepi jako upír, který prchá před ranním rozbřeskem k mohyle a za ním pádili věrní Semenové v tom přesvědčení, že se ženou za neodvratnou smrtí. Letěli tak až do Vasilovky, ve které bylo posádkou jedno sto uherské, knížecí pěchoty. Divoký vatažka, jako když se mu život zprotiví, obořil se na ni bez váhání, sám vrhl se první do ohně a po několikahodinném boji vyvraždil ji do posledního muže až na několik vojáků, kterých ušetřil, aby z nich mučením vynutil doznání. Zvěděv od nich, že neprchal tím směrem s dívkou žádný šlechtic, sám nevěděl, co počíti, a bolestí trhal ze sebe obvazy. Jíti dále bylo nemožno, protože všude k Lubnům stály knížecí pluky, které byly od obyvatel, uprchlých z Vasilovky mezi bitvou, jistě již varovány před nájezdem. Uchvátili tedy věrní Semenové atamana, zesláblého zuřivostí, a odváděli zpět do Rozlog. Vrátivše se, nenašli po statku již ani stopy, protože místní sedláci jej vydrancovali a spálili i s knížetem Vasilem, domnívajíce se, že, kdyby se knížata nebo kníže Jeremi chtěli mstíti, snadno svalí vinu na kozáky a Bohuna. Vyhořela při tom všecka stavení, vykácen višňový sad, pobita všecka čeleď, poněvadž se sedláci nelítostně mstili za tvrdé řády i útisky, jaké snášeli od Kurcewiczů. Hned za Rozlogami padl Bohunovi do rukou Pleśniewski, který jel od Čigirina se zprávou o porážce žlutovodské. Tázán, kam a s čím jede, upadl, protože se podříkával a nedával jasných odpovědí, do podezření a mučen pálením, vyzpíval, co viděl, i o porážce i o panu Zagłobovi, s nímž se potkal předešlého dne. Rozradostněný vatažka si oddychl. Oběsiv Pleśniewského, pustil se dále, jsa již skoro jist, že mu Zagłoba neujde. Také čabanové dali nové zprávy, ale zato za brodem jako když všecky stopy padnou do vody. Děda, oloupeného panem Zagłobou, nemohl ataman stihnouti, protože ten se dal již níže, po proudu Kahamliku, a ostatně byl tak přestrašen, že se skrýval v rákosí jako liška.

Zatím uběhly znovu den i noc, a že stíhání směrem k Vasilovce zabralo rovněž dva dny, měl Zagłoba notný kus cesty za sebou. Co tudíž bylo činiti?

V této trudné chvíli přispěl Bohunovi radou i pomocí esaul, starý stepní vlk, zvyklý od mlada pronásledování Tatarů v Divokých polích.

„Batku!“ řekl. „Ti dva prchali do Čigirina a moudře jednali, protože získali času – ale když zvěděli od Pleśniewského o Chmielovi a Žlutých Vodách, změnili směr cesty. Sám (...)

(......)