Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII

Kníže vojevoda ruský, nežli se potkal s panem Skrzetuským, sedícím na sutinách Rozlog, věděl již o porážce korsunské, protože jej o ní zpravil v Sahotyně pan Polanowski, knížecí druh husarský. Před tím prodlel kníže v Pryluce a odtamtud vyslal pana Bohuslava Maszkiewicze s listem k hetmanům, dotazuje se, kde by mu uložili, aby se postavil s veškerým vojskem. Ježto však po panu Maszkiewiczovi s odpovědí hetmanů dlouho nebylo vidu, vydal se kníže k Perejaslavi, rozesílaje na všecky strany výzvědné oddíly, jakož i rozkazy, aby se pluky, které po Zádněpří byly ještě tu a tam rozptýleny, stáhly do Lubnů co nejrychleji.

Ale došly zprávy, že se několik kozáckých korouhví, stojících po polankách na pomezí proti Tatarsku, rozpadlo nebo dokonce přešlo ke vzpouře. A tak viděl kníže své síly pojednou ztenčeny, což jej nemálo soužilo, kdyžtě se nenadál, že by lidé, které tolikráte vedl k vítězství, mohli jej vůbec někdy opustiti. Nicméně, setkav se s panem Polanowským a obdržev zprávy o neslýchané porážce, zatajil ji před vojskem a táhl dále ke Dněpru, chtěje jíti nazdařbůh, do středu bouře i vzpoury, buďto pomstít porážku, neslavné činy vojsk zahladiti nebo sám prolít krev. Soudil při tom, že se při porážce něco a snad i valně vojska korunního jistě zachránilo. Kdyby ti zesílili jeho šestitisícovou divizi, mohl by se změřiti se Chmielnickým s nadějí na vítězství.

Stanuv tedy v Perejaslavi, uložil malému panu Wołodyjowskému i panu Kuszelovi, aby rozeslali své dragouny na všecky strany, do Čerkaska, do Mantova, Šekjerné, Bučače, Stajků, Trechtymirova, Ržiščova, aby sehnali všeliké lodi i prámy, jaké by se v okolí nalezly. Potom se mělo vojsko přepraviti z levého břehu do Ržiščova.

Vyslané oddíly zvěděly od zběhů, s nimiž se tu i tam setkávaly, o porážce, ale ve všech oněch místech nenašli lodi ani jediné, protože, jak již bylo vzpomenuto, polovici jich dávno pobral veliký hetman korunní pro Krzeczowského a Barabaše, zbytek pak selský lid, vzbouřený na pravém břehu, zničil ze strachu před knížetem. Nicméně dostal se pan Wołodyjowski s desíti muži na pravý břeh, poručiv sestaviti co nejrychleji vory z kmenů. Tam zjímal několik kozáků, jež předvedl knížeti. Od nich zvěděl kníže o příšerných rozměrech vzpoury a strašlivém ovoci, jaké již přinesla korsunská porážka. Celá Ukrajina povstala jako jeden muž. Vzpoura se šířila jako povodeň, která proudíc rovinou, zabírá ve mžiku prostranství stále větší a větší. Šlechta se bránila na zámcích i zámečcích. Ale mnohé z nich byly již dobyty.

Síly Chmielnického rostly každým okamžikem. Zjímaní kozáci odhadovali číslici jeho vojsk na dvě stě tisíc lidí, a ty síly mohly se v několika dnech snadno zdvojnásobiti. Proto stál po bitvě ještě v Korsunu a při tom, používaje chvíle klidu, pořádal své nesčetné zástupy. Selský lid rozdělil na pluky, ustanovil plukovníky z atamanů a nejzkušenějších esaulů záporožských – vypravoval předvoje nebo celé divize, aby dobývaly blízkých zámků. Uváživ to vše, kníže (...)

(......)