Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVIII

O den později, když se vojska zastavila v Rylcově, zavolal kníže pana Skrzetuského a řekl:

„Naše síly jsou slabé a ochromené, kdežto Krivonos má šedesát tisíc lidí a ještě k tomu vzrůstá den ze dne jeho moc, poněvadž se k němu hrne vzbouřený lid. Na vojevodu kijevského rovněž nemohu spoléhati, neboť i on patří smýšlením ke straně mírové; sice mne následuje, avšak jen nerad. Potřebí nám odněkud posil. Nuže, dovídám se, že nedaleko Konstantinova stojí dvé plukovníků: Osiński s královskou gardou a Korycki. Vezmeš s sebou pro větší bezpečí sto dvorských Semenů a pojedeš k nim s mým listem, aby si pospíšili a bez meškání ke mně přitáhli, ježto za několik dní udeřím na Krivonosa. Nikdo lépe nezhosťuje se u mne všelikých funkcí jako ty, pročež posílám tebe – je to věc důležitá.“

Pan Skrzetuski se uklonil a téhož večera vyrazil v noci ke Konstantinovu, aby přešel nepozorovaně, poněvadž se tu i tam províjely výzvědné oddíly Krivonosovy nebo tlupy chátry, která podnikala lupičské výpady po lesích i na silnicích, kdežto kníže poručil, aby se srážkám předešlo, aby nebylo zdržování. A tak postupuje tiše, dorazil na úsvitě k Višovatému rybníku, kde stihl oba plukovníky a při pohledu na ně v srdci mocně se zaradoval. Osiński měl výtečnou gardu dragounskou, vycvičenou po cizozemském vzoru, a Němce, Korycki pak jen německou pěchotu, složenou téměř ze samých veteránů z války třicítileté. Byl to voják na postrach všem a tak spořádaný, že v rukou plukovníkových účinkoval jako jediný meč. Oba pluky byly ke všemu důkladně vyzbrojeny a střelivem zaopatřeny. Uslyševše, že mají odtáhnouti ke knížeti, hned propukli v radostný jásot, neboť se jim stýskalo po bitvách, a věděli, že pod žádným vůdcovstvím jich nezažijí tolik. Na neštěstí dali oba plukovníci odpověď zamítavou, poněvadž oba náleželi pod vůdcovství knížete Dominika Zasławského a měli přesné rozkazy, aby se k Wiśnowieckému nepřipojovali. Nadarmo vysvětloval jim pan Skrzetuski, jaké by mohli dobýti slávy, sloužíce pod takovým vůdcem, a jak veliké prokázati zemi služby – nechtěli ani slyšeti, tvrdíce, že subordinace má být i vojenským lidem zákonem i povinností nejpřednější. Říkali však, že by se s knížetem mohli spojiti jen tehdy, kdyby toho vyžadovalo osvobození pluků. Odjel tedy pan Skrzetuski hluboce zarmoucen, neboť věděl, jak bude knížeti toto nové zklamání bolestným a do jaké míry jsou jeho vojska skutečně unavena a vysílena pochody, stálými potyčkami s nepřítelem, ničením jednotlivých vatah a konečně stálým bděním, hladem a nepohodlím. Měřiti se za takových okolností s nepřítelem desetkráte početnějším bylo skoro nemožností; viděl tudíž pan Skrzetuski jasně, že k odkladu válečných opatření proti Krivonosovi dojíti musí, poněvadž třeba dopřáti vojsku delšího pohovu a vyčkávati přílivu čerstvé šlechty do tábora.

Těmi úvahami naplněn, pan Skrzetuski vracel se ke knížeti v čele svých Semenů i bylo mu bráti se tiše, opatrně a jen za noci, aby se vyhnul výzvědným oddílům Krivonosovým (...)

(......)