Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI

Ale bojovníci, přiblíživše se k sobě, zarazili koně a začali si napřed vzájemně spílat.

„Jen blíž! Jen blíž! Nakrmíme vaší mršinou psy!“ volali knížecí vojíni.

„Ta vaše se nehodí ani pro psy.“

„Shnijete v tom rybníku, holoto mizerná!“

„Komu je to souzeno, ten shnije. Vás tady napřed ryby ožerou.“

„S vidlemi se chodí na hnůj, chámové! Ty vám lépe sluší nežli šavle.“

„Ať jsme chámy, naši synkové však budou šlechtou, protože se narodí z vašich holek.“

Nějaký kozák, dle všeho zadněprský, vykročil kupředu a přiloživ dlaně k ústům, houkl mocným hlasem:

„Kníže má dvě neteře! Vyřiďte mu, aby je poslal Krivonosovi…“

Panu Wołodyjowskému až se zatemnilo vztekem před očima, když to utrhačství slyšel, i pobodl v témž okamžiku koně proti Záporožci.

Pan Skrzetuski jej poznal z dáli, stoje na pravém křídle s husary, i vzkřikl na Zagłobu:

„Wołodyjowski letí! Wołodyjowski! Hleď, vzácný pane, tam, tam!“

„Vidím!“ volal pan Zagłoba. „Už ho dopadl! Už se bijí! Ráz, dva! Jen mu! Vidím znamenitě! Oho, už je to! To je chlapík, aby mu všichni svatí!“

Vskutku, při druhém výpadu skácel se utrhač k zemi jako bleskem zasažen – a to skácel se hlavou ke svým, což bylo pro ně špatným znamením.

A vtom vyskočil druhý, oděný červeným kontušem, uloupeným nějakému šlechtici. Napadl pana Wołodyjowského poněkud z boku, ale kůň v okamžiku sečné rány se uhnul. Pan Wołodyjowski se obrátil, a tu bylo lze poznati mistra, neboť zvedl jen pouhou dlaň, čině pohyb tak lehký a měkký, že byl skoro nepozorován, a přece zasvištěla Záporožcova šavle do výše, pan Wołodyjowski pak popadl jej za krk a vlekl i s koněm ke svým.

„Braty ridnyje, spasajte!“ volal zajatec.

Ale nestavěl se na odpor, věda, že při sebe menším vzdoru bude okamžitě proklán šavlí; ještě do koně patama kopal, aby si přispíšil. A tak jej pan Wołodyjowski táhl jako vlk kozu.

Při pohledu na to vyřítilo se z obou stran po několika bojovnících, poněvadž se jich na úzké hrázi nemohlo směstnati více. Narazili tedy na sebe jednotlivě. Muž střetl se s mužem, kůň s koněm, šavle se šavlí; byla to nádherná podívaná na řadu soubojů, na které obě vojska hleděla s největší zvědavostí, věstíce si z nich další úspěchy. Ranní slunce svítilo nad zápasníky, a vzduch byl tak průhledný, že bylo lze z obou stran rozeznati skoro tváře. Někdo by se domníval, hledě z dáli, že je to nějaký turnaj nebo zábava. Občas však vyrážel z víru kůň bez jezdce; občas kácela se mrtvola z hráze do jasné hladiny vodní, která se tříštila ve zlaté jiskry a pak spěla kruhovou vlnou od břehu stále dál a dál.

Vojákům obou vojsk rostlo srdce, když hleděli na statečnost svých rytířů, i touha po boji. Každý vysílal za svými přání; pojednou tleskl pan Skrzetuski do dlaní, až zazvučely kovové náramenníky, i vzkřikl:

„Po Wierszulovi je veta! Padl i s koněm… hleď: seděl na tom bílém!“

Ale po Wierszulovi nebylo veta, ač vskutku padl i s koněm, poněvadž oba srazil obrovský Puljan, bývalý kozák knížete Jeremiho, dnes po (...)

(......)