Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXII

Ale byl to ústup lva, který potřebuje místa ke skoku.

Kníže zúmyslně ponechal Krivonosovi volnost ku přepravě, aby mu tím větší způsobil porážku. Na samém počátku bitvy dal se kvapem na ústup a začal na oko prchati, což vidouce Nizoví a selský lid, roztrhali své šiky, aby jej dohonili a obklíčili. Tu kníže pojednou se obrátil, a celou jízdou udeřil na ně tak strašlivě, že se nemohli postaviti k odporu ani na okamžik. Byli tedy pronásledováni na míli k převozu, potom přes mosty, hráze a půl míle až k ležení, jsouce sečeni a vražděni bez milosrdenství; hrdinou toho dne byl šestnáctiletý pan Aksak, který udeřil první a první šířil poplach. Však jen s takovým vojskem, starým a vycvičeným, mohl se kníže odvážiti takové lsti a útěk předstírati, který se v každých jiných šicích mohl změniti ve skutečný. Ale zato skončil se ten druhý den ještě daleko těžší porážkou pro Krivonosa. Ukořistěna byla všecka polní děla, množství praporů, mezi nimi několik korunních, dobytých Záporožci u Korsunu. Kdyby pěchota Koryckého, Osińského a Wurclova děla mohly stačiti jízdě, bylo by jediným nárazem dobyto i ležení. Ale než přitrhly, nastala noc, a nepřítel byl se již značně vzdálil, takže nebylo lze ho dostihnouti. Nicméně zmocnil se Začvilichovskij polovice ležení a v něm obrovských zásob zbraně a potravin. Selský lid již po dvakráte obořil se na Krivonosa, chtěje jej vydati knížeti, ale jemu podařilo se zachrániti se z jejich rukou pouze slibem, že se okamžitě vrátí ke Chmielnickému. Opravdu, prchal se zbývající polovinou tábora zdecimován, zhroucen, pln zoufalství, i postavil se na odpor až v Machnovce, kam přiraziv Chmielnicki, dal jej v návalu prvního hněvu přikovati za krk na řetěze k dělu.

Až když první hněv minul, vzpomněl si záporožský hetman, že nešťastný Krivonos přece jen celé Volyňsko zalil krví, že dobyl Polonného, tisíce šlechtických duší poslal na onen svět a těla nechal nepohřbena, a byl všude vítězem, dokud se nesetkal s Jeremim. Pro ty zásluhy smiloval se nad ním záporožský hetman a nejen že jej dal ihned odpoutati od děla, ale vrátil mu vůdcovství a na Podolí poslal k novým výbojům a řežím.

Zatím ohlásil kníže svému vojsku tolik vytoužený odpočinek. V poslední bitvě i ono utrpělo značné ztráty, zejména při šturmech jízdy na ležení, z něhož se kozáci bránili stejně houževnatě jako obratně. Tenkráte padlo kolem pěti set vojáků. Plukovník Mokrski, těžce raněn, záhy vypustil duši; byli postřeleni, ač neškodně, i pan Kuszel i Polanowski i mladý pan Aksak, pan Zagłoba pak, jenž spřáteliv se s tlačenicí, bojoval statečně spolu s ostatními, zasažen jsa dvakráte cepem, onemocněl bolestmi v kříži a nemoha sebou hnouti, ležel na vojenském povoze Skrzetuského jako zabitý.

Zkřížil tudíž osud úmysl jeti do Baru, takže nemohli se vydati na cestu ihned, tím méně, že kníže vyslal pana Skrzetuského v čele několika korouhví až k Zaslavu, aby tam vyhubil shromážděné tlupy selského lidu. Odtáhl rytíř, nezmíniv se knížeti slovem o Baru, (...)

(......)