Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIII

Klusal tedy pan Skrzetuski v čele knížecích korouhví do Zbaraže, nikoli do Tarnopole, neboť přišla nová ordonance, že má jíti tam, a cestou vyprávěl věrnému pacholíkovi o svých vlastních příhodách, jak na Síči padl do zajetí, jak dlouho v něm pobyl a co zkusil, nežli jej Chmielnicki pustil na svobodu. Brali se volně kupředu, poněvadž přes to, že neměli s sebou vozů ani břemen, vedla je cesta krajinou tak zpustošenou, že bylo nanejvýše nesnadno starati se o potraviny pro lidi i koně. Tu a tam potkávali zástupy zubožených lidí, zejména žen s dětmi, které prosily Boha o smrt nebo dokonce o tatarské otroctví, protože by jim spoutaným dali aspoň najíst. A bylo to přece ve žních, v té žírné, medem a mlékem oplývající zemi, ale výzvědné oddíly Krivonosovy zničily vše, co se jen zničiti dalo, zbytek obyvatelstva pak živil se korou ze stromů. Teprve blízko Jampolu vstoupili rytíři do kraje, válkou tolik ještě nerozvráceného, těšíce se již lepšímu pohodlí a hojnosti špíže, postupovali spěšnými pochody ku Zbaraži, do něhož dorazili pátého dne po odjezdu ze Suchořinců.

Ve Zbaraži sjelo se mnoho lidí. Kníže Jeremi zastavil se tam s celým vojskem, a kromě toho shromáždilo se tam nemálo žoldnéřstva i šlechty. Válka visela ve vzduchu, jen o ní se hovořilo; město i okolí hemžily se ozbrojeným lidem. Mírová strana ve Varšavě, udržovaná ve svých nadějích panem Kisjelem, vojevodou braclavským, nevzdala se sice ještě vyjednávání a stále věřila, že se jím dá bouře zažehnati, ale jedno vystihla: že vyjednávání bude míti na ten čas výsledek jenom tehdy, když k jeho opoře vyvstane mocná armáda. Proto také konvokace byla provedena za válečných pohrůžek a dunění, jaké obyčejně předcházívá bouři. Byla vyhlášena obecná hotovost, stahována kvartová vojska, a ač kancléř i regimentáři věřili ještě v mír, přece válečný duch měl ve šlechtických srdcích převahu. Pohromy, způsobené Wiśniowieckým, rozpálily obraznost. Mysli hořely touhou po pomstě nad selským stavem a touhou odvety za Žluté Vody, za Korsun, za krev tolika tisíců, kteří zemřeli smrtí mučednickou, za hanbu i potupu… Jméno hrůzostrašného knížete zazářilo slunečním jasem slávy – tkvělo na všech rtech, ve všech srdcích, a ve spojení s tímto jménem ozývalo se od břehů moře Baltického až po Divoká pole zlověstné jméno: Válka!

Válka! Válka! Byla ohlašována i znameními na nebi i rozohněnými lidskými tvářemi i třpyty mečů i nočním vytím psů před chatrčemi i ržáním koní, větřících krev. Válka! Erbovní lid po všech zemích, okresích, statcích i tzv. zaściancích vytahoval ze skladišť staré zbroje a meče, mládež zpívala písně o Jeremim, a ženské modlily se před oltáři. A hý-baly sebou ozbrojené hloučky lidí v Prusku, v Livonsku, stejně jako ve Velkopolsce i rojivém Mazovsku, až daleko tam k božím štítům tatranským a tmavým borům bezkydským.

A válka měla těžisko v síle událostí. Loupežnický ruch Záporoží a lidové vzbouření ukrajinského selského stavu potřebovaly nějakých vyšších hesel, nežli byly řež (...)

(......)