Henryk Sienkiewicz
překlad: Václav Kredba

OHNĚM A MEČEM I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

Kurcewiczové Bulyhové byl starý knížecí rod, který užíval ve znaku Kurcze, původ svůj měl od Korjata a dle všeho pocházel vskutku od Rurika. Ze dvou hlavních linií seděla jedna na Litvě, druhá na Volyňsku, na Zádněpří pak se přestěhoval teprve kníže Vasil, jeden z četných potomků linie volyňské, jenž, jsa chud, nechtěl setrvati mezi zámožnými příbuznými a dal se do služeb knížete Michala Wiśniowieckého, otce přeslavného „Jaremy“.

Pokryv se slávou v těchto službách a prokázav knížeti značné úsluhy rytířské, dostal od něho dědičně Krasne Rozlogy, které pak pro veliké množství vlků přezvány Vlčími Rozlogami, a usadil se v nich trvale. Přestoupiv roku 1629 k vyznání latinskému, oženil se s Rahožankou, pannou ze vzácného domu šlechtického, jenž odvozoval původ z Valašska. Z tohoto manželství přišla na svět o rok později dcera Helena; matka zemřela při jejím narození, kníže Vasil pak, nepomýšleje již na opětnou ženitbu, věnoval se zcela hospodářství a vychování jedináčka. Byl to člověk velikého charakteru a nevšedních ctností. Domohl se dosti záhy prostředního jmění, vzpomenul si hned na staršího bratra svého Konstantina, který zůstal na Volyňsku v bídě a jsa zapuzen mocnou rodinou, byl nucen býti pachtýřem na statcích. Toho spolu s manželkou a pěti syny přivedl do Rozlog a dělil se s ním o každé sousto chleba. V ten způsob žili oba Kurcewiczové v míru až do konce roku 1634, ve kterém Vasil vyrazil s králem Vladislavem na Smolensk. Tam právě došlo k té nešťastné události, která byla příčinou jeho zkázy. V královském táboře zachycen list, psaný Šehinovi, podepsaný jménem knížete a opatřený pečetí Kurcze. Tak zjevný důkaz zrady ze strany rytíře, jenž se až dosud těšil neposkvrněné slávě, vyvolal u všech úžas i zděšení. Marně se Vasil dovolával svědectví Boha, že ani rukopis ani podpis na listě nejsou jeho – erb Kurcze na pečeti vyvracel všeliké pochybnosti, nikdo nechtěl věřiti, že se pečetní prsten ztratil, jak se ospravedlňoval kníže – až konečně nešťastný kníže, odsouzen jsa pro crimine perduelionis ke ztrátě cti i hrdla, musil se zachrániti útěkem. Přibyv za noci do Rozlog, zapřisáhl bratra Konstantina pro všechny svaté, aby se jako otec postaral o jeho dceru – a odjel navždy. Říkalo se, že ještě jednou psal z Baru list knížeti Jeremimu s prosbou, aby nezbavoval Heleny kouska chleba a s pokojem ji zůstavil péči Konstantinově v Rozlogách – potom hlas o něm zapadl. Kolovaly pověsti, že záhy zemřel, tu zase, že se dal k císařským a že zahynul ve válce v Německu, ale kdož mohl věděti něco určitého? Jistě zahynul, když se již nedotazoval po dceři. Brzy přestalo se o něm mluviti a vzpomenuto ho teprve tehdy, když vyšla najevo jeho nevina. Jakýsi Kupcevič, Vitěbčan, umíraje se přiznal, že on psal u Smolenska list Šehinovi a zapečetil jej prstenem, nalezeným v táboře. Vzhledem k takovému svědectví zmocnila se všech srdcí lítost a konsternace. Rozsudek byl změněn, jménu knížete Vasila vrácena opět sláva, ale pro něho sama přišla odměna (...)

(......)