Miloslav Švandrlík

DRACULŮV ŠVAGR
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Čarodějnice

Drápová seděla u ohniště v bývalé katovně a cosi brumlala nad kotlíkem, v němž vařila lektvar ze salamandrů, smrtihlavů a krysích ocásků.

"V půlnoci do toho dvanáctkrát plivnu," prohlásila poté "a elixír proti impotenci bude hotov. Odneseš to starému Šuterovi."

Starý Dráp se protáhl v kříži. "Ze už toho čarování nenecháš!" zabručel. "Vždyť to vůbec není rentabilní! Sklízíš víc posměchu než uznání! A mě už to chytání a lovení všelijaké žoužele taky pomalu zmáhá! O půlnoci na svatého Jana jsem se při lovu salamandrů málem utopil v Černém močálu, na svatou Barboru jsem se zřítil z věže, kde jsem honil netopýry a na svatou Ludmilu mě pokousaly dvě krysy. Už nejsem mladík a ty bys to měla uznat! Kdyby byla jiná doba, tak prosím! Prachů i úcty habaděj! Ale dneska je lepší pověsit čarování na hřebík a žil jako ostatní penzisti!"

"Tak to zase ne!" zaskuhrala Drápová. "Přece jsem se nezaslíbila Satanovi, abych na stará kolena drala peří! Já ještě světu ukážu, jaká jsem čarodějnice!"

Dráp pochybovačně zavrtěl hlavou. "Matko," pravil, podívej se pravdě do tváře! Máš na vesnici nějakou autoritu? Nemáš! Říkají o tobě, že jsi šílená stařena a dojička Stodůlková dokonce navrhovala, aby ti Červený kříž přidělil sociální pracovnici!"

"Ta mrcha!" vyprskla Drápová. "Já ji dám sociální pracovnici! Já jí úkazu, zač je toho loket! Zničím ji! Pomstím sejí tak, že přijde plakat k mému prahu! Lomil rukama bude, v prachu se vyválí a sudy slzí vypláče! Ale mne, dorota, neoblomí! Když se někdo dotkne mé cti, dovedu být krutá, tvrdá a nemilosrdná!"

"Docela rád tě poslouchám, když se tak rozzlobíš " řekl Dráp " Já už tolik té energie nemám! V zádech mě loupe, v ramenou mám revma a namouduši nevím, na kterou nohu bych měl kulhat dřív! Ty ses, marná sláva, proti mně ještě pašák! Temperament by ti mohla závidět leckterá mladice! Ale jak by ses, prosím té, mohla pomstít Stodůlkové? Vždyť je to ženská jako kyrysar, držet od ní facku bych nechtěl ani za nic! Stodůlka o ní povídal, že je náruživá a soustavně vyhledává sexuální požitky! S takovou ženskou, mámo nehneš dej si říct!"

Drápová se zamyslela. "Umím očarovat dobytek," děla příšerným ječivým hlasem, "a způsobím, že jí krávy budou dojit krev!"

"A co tím získáš?" otázal se Dráp. "Stodůlkové bude jedno, i když budou dojit inkoust! Zato v JZD půjde jednotka dolů, jelikož krev v mlékárně nezpeněžíš. Postihne to i naše děti, které ti za takové čarování pěkně poděkují!"

Tento argument Drápovou otřásl.

"Pomstím se tedy na její holce!" zasupěla zlověstně. "Očaruju ji netopýřím kouzlem a způsobím, že bude neplodná."

"Ty bys tomu dala!" vykřikl Dráp. "Na tvé řeči je vidět, že si tu čaruješ odtržená od života! Jinač bys věděla, že si dcera Stodůlkové už dvakrát nechala přerušit těhotenství! Té by netopýří kouzlo přišlo náramně vhod!"

Drápová si pobouřeně odplivla. "To jsou dneska poměry!" zlobila se. "To je morálka! Člověk ani nemá příležitost uplatnit kvalifikaci! Přednesu stížnost na toto téma na příštím sjezdu čarodějnic!"

Starý Dráp chtěl poznamenat, že je otázkou, jestli jí sociální pracovnice dovolí létat v noci na koštěti, ale pak se rozhodl, že nebude manželku jitřit.

V tom okamžiku pronikla do baráčku ryčná melodie písně, mimochodem velice nemravné písně, zpívané krákoravým opileckým hlasem.

"Co je zas tohle?" zlobila se Drápová. "Kdybych neměla v kýblu naložené užovky a babí pysk, tak bych toho pobudu namouduši něčím polila!"

"Stodůlkové se vrací manžel," konstatoval Dráp, který vyhlídl z okénka. "Jde z hospody a šněruje si to ze strany na stranu. Už dlouho jsem ho neviděl takhle zřízenýho!"

Drápová zpozorněla: "To je Stodůlka?" zahuhlala. "Manžel ty důry? A proč bych se neměla pomstít právě na něm?"

"Jak to myslíš, matko?" zeptal se Dráp a zamrkal znepokojeně očima.

"Je opilý jako slíva," konstatovala baba, "a za chvíli půjde kolem rybníka. Použiji-li proti němu své nejtajnější a nejčernější kouzlo, způsobím, že spadne z hráze do vody a utopí se!"

"Ale..." koktal Dráp, "to by přece byla vražda! A Stodůlka ti nikdy nic neudělal!"

"Život se Stodůlkovou není žádny život," rozhodla Drápová, "to je peklo na zemi a Stodůlka může byt rad, že takhle dopadne. Jemu nic zlého nepřeju, ale prostřednictvím jeho smrti se pomstím té mrše Stodůlkové. Přijde o manžela a tím pádem i o sexuální požitky. Bude z m protivná, nakyslá vdova, která bude ronit hořké slzy do čerstvě nadojeného mlíka! Já jí dám sociální pracovnici! Možná, že z té samoty zešílí a bude ji potřebovat sama!"

"Snad by sis to měla ještě rozmyslet," radil jí Dráp, "pomni, že hněv bývá často špatným rádcem!"

"Není síly, která by mě od mého záměru dovedla odvrátit!" prohlásila Drápová a pustila se do čarování. Vytáhla z bedýnky dlouhou syčící zmiji a pověsila si ji kolem krku jako jabloneckou bižuterii. Poté nakreslila na podlaze křídový kruh a posadila se do jeho středu s nohama křížem. "Satane, vyslyš mou prosbu!" ječela. "Satane, sestup ke své duchovní milence, která vstávajíc lehajíc vzývá tvou nepřemožitelnost!" Pak začala cosi brebentit čarodějnickým nářečím a nad hlavou nebohého Stodůlky se v tu ránu stáhly těžké mraky. Ve chvílí, kdy bába drmolila své kletby, se ozval od hráze zoufalý výkřik. Zpívající opilec uklouzl a zřítil se do vody přímo pod stavidlem, kde byla největší hloubka.

"Pomoc!" vřeštěl. "Pomoc, jsem neplavec!"

Neslyšel to však nikdo, pouze manželé Drápovi v bývalé katovně. "Za chvíli to bude mít za sebou," děla baba. "Musíme tam všichni a na nás to teprve čeká."

"Byl to hodnej člověk," pravil zastřeným hlasem starý Dráp, "snad akorát trochu moc pil."

Křik od rybníčka utichl, jak se dalo očekávat, nešťastník se pomoci nedovolal a utonul jako kotě. Čarodějnice Drápová triumfovala. Dokázala, že ještě nepatří do starého železa nebo dokonce do historie, a dokáže se svým nepřátelům náležitě pomstít.

Teprve druhý den před polednem vytáhli utopeného Stodůlku a krátce na to byla s touto tragédií seznámena jeho manželka. Stodůlkové vytryskly slzy jako hrachy a novopečená vdova se od elektrické dojičky rozeběhla přímo do kaple. Před oltářem se vrhla na kolena, sepjala ruce a zašeptala: "Pane Bože, děkuji ti z celého srdce, že jsi vyslyšel mé úpěnlivé prosby a zbavil jsi mě toho opilého roštáka! Konečně mohu jít s čistým svědomím na hromádku s hajným Končrou!