Miloslav Švandrlík

DRACULŮV ŠVAGR
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Důkaz

Nikdy jsem netrpěl ctižádostí stál se slavným detektivem a také jsem se jím nestal. Dvakrát jsem hrál v detektivce: jednou na prknech Městských divadel a jednou ve filmu. V obou případech mi hýla svěřena úloha vraha. Jednou jsem vraždil ze zištných důvodů, podruhé z vilnosti. Pamatuji se na to dost matně, protože takové epizody v hercově životě mnoho neznamenají.

Za těch třicet let u divadla jsem o skutečnou vraždu ani nezavadil, i když ovzduší bylo mnohdy značně napjatě. Ale v divadle nebo dokonce v televizi se vraždí pouze v detektivkách, a tak jsem o vzrušení přišel. O vraždách jsem se dočítal pravidelně v Černé kronice a nikdy mě nenapadlo, že bych se mohl ocitnout v těsně blízkosti skutečného případu. Tím méně bych se toho nadál v Zelených Loučkách, kam jezdím, jakmile urvu pro sebe nějakou volnou chvilku.

Koupil jsem totiž v Zelených Loučkách mlejn. Byl v tom samozřejmě kousek snobství, protože mlejny se teď mezi tvůrčí inteligencí nosí. Ale tenhle mlejn byl opravdu krásně položen v údolí za vesnicí, nad ním se černal borový les a o potoce, který hučel přímo pod okny, je zbytečné ztrácet slova. Nadto jsem zaplatil pouhých dvacet tisíc, a to je při dnešní poptávce náramně slušná cena. Bylo samozřejmě nutně ledacos opravit, ale místní meloucháři mi vycházeli ochotně vstříc a věru nebyli drazí. Přece jenom jim lichotilo, že se mohou osobně setkat se známým hercem, kterého do tě doby znali jen z filmového plátna a z televizní obrazovky.

Netrvalo dlouho a znal jsem se s celou vesnicí. V místní hospodě jsem proklábosil celé hodiny a nevyhnul jsem se ani pětníkovému mariáši. S řadou vesničanů jsem si začal tykat a tak jsem zvolna vnikal do místních pornem. Díky tomu jsem také mohl... ale k tomu se dostanu později.

 

Skončili jsme s filmováním o dva dny dříve, než jsme původně plánovali, v televizi probíhaly teprve čtené zkoušky, na které jsem byl omluven, v divadle jsem měl tři večery volně, a tak jsem se samozřejmě rozjel do Zelených Louček. Sotva jsem zastavil před mlejnem a zacouval autem na dvůr, už se ke mně hnal Korej s a to jsem věděl, že se děje něco mimořádného. Protože Korej se mají v Zelených Loučkách místo Večerní Prahy.

"Mistře!" chytil mě za rukáv, sotva jsem vystoupil z vozu. "Klumpar starší je po smrti! Zamordovanej!"

Rorejsovy zprávy jsem obvykle přijímal s ledovým klidem, ale tentokrát se mi to nepodařilo. Byl jsem připraven na všechno možné, jenom ne na vraždu. Korej s vychutnával mé nelíčené překvapení.

"Kriminálka z Prahy je tu už od rána," informoval mě, "a zdá se, že v tom lítá Lojzík Pištěk!"

"Cože?" rozesmál jsem se, "Lojzík Pištěk a vrah? To je přece k smíchu! Takový šantala na tenkých nožičkách..."

"Všechno svědčí proti němu," tvrdil Korej s zasvěcené, "a už ho taky zajistili. To víte, Mistře, tady jsou překvapeni všichni, ale důkazy jsou důkazy a ty ukazujou na něho."

"Co může ukazovat na něho?!" vybuchl jsem. "Možná to, že už seděl."

"Šestkrát," doplnil mě Korej s ochotně.

"Dobrá, tedy šestkrát," připustil jsem, "ale za co? Za drobné krádeže! Kdybyste mi řekl, že Lojzík někomu ukradl kolo, svetr nebo třeba krocana, věřil bych tomu okamžitě. Pokud vím, jeho specialitou byli králíci."

"Těmi to taky začalo," řekl Korej s. "Dnes v noci se Lojzík vypravil ke Klumparovi na králíky. Klumpar, jak víte, byl chovatel známej po celým kraji. Není snad okresní město, kde by ty svý ušáky nevystavoval. Měl je v kolně za barákem a Lojzík na ně dostal chuť. Tak to holt zkusil, ale starej Klumpar měl tenký uši. Načapal Lojzíka při činu a ten nevěděl nic moudřejšího, než majznout dědka sekyrou po hlavě!"

"Tohle se mi vůbec nezdá," zahučel jsem.

"Nikomu se to tady moc nezdá," připustil Korejs, "nějak se to k tomu Lojzíkovi nehodí! Ale vysvětlete mi, kde se vzali Klumparovi králíci v jeho králíkárně? To byl jeden z nezvratných důkazů, že u Klumpara opravdu byl! A další objevila kriminálka za několik hodin. Vražedný nástroj, tedy sekyra, kterou byl Klumpar udeřen do hlavy, byla nalezena na dně Lojzíkovy žumpy. Jestli tohle není důkaz, Mistře, tak už teda nevím!"

"Pane Korejs," řekl jsem, "vy jste o něco mužnější typ než Lojzík Pištěk. Připusťte na okamžik, že byste se ocitl v jeho situaci. Někdo by vás přistihl při krádeži a vy byste ho zabil sekyrkou. Domníváte se, že byste po této události myslel na králíky a odnesl je domů, aby všechno ukazovalo na vás?"

"To asi ne," zamumlal Korejs, "ale co ta sekyrka?"

"No právě. Ta sekyrka," řekl jsem. "Kdyby to udělal, proč by ji házel zrovna do své žumpy? Jistě šel kolem rybníčku na návsi, proč ji nehodil tam? Nebo třeba do obecní studny?"

Rorejs pokrčil rameny. "Jenže esenbáci mají jedinou jistotu a na ty budou stavět. Lojzík byl v noci v kolně, kde našla časně ráno Merhautová zabitýho Klumpara."

"Merhautka," usmál jsem se. "Ta známost tedy pokračovala!" Paní Merhautová byla osmadvacetiletá vdova s třemi dětmi. Pěkná, čiperná a roztomilá. Její manžel pil trošku víc, než se hodilo, ale v pravý čas najel motorkou do autobusu. Paní Merhautové tím řada starostí ubyla a řada jiných přibyla. Vyřešila to tím, že začala koketovat se starým Klumparem a měla úspěch. Pochopitelně.

"Jo," slyšel jsem Rorejsc. "Ta známost pokračovala. Dokonce se rozvíjela. Říkalo se, že se vezmou!"

"Ale," trhl jsem sebou. "A co na to bratříček?" Bratříček, téměř dvoumetrový Josef, byl o dobrých patnáct let mladší než domnělá Lojzíkova obět. Bydlel přímo vedle, jenže jeho domek byl mnohem menší a méně okázalý.

"Radost asi neměl," hádal Rorejs, "jistě počítal, že bratrův majetek zdědí on a jeho děti. To víte, to není maličkost! Patrovej barák s veškerým komfortem, veliká zahrada, auto, prachy na vkladních knížkách a najednou to mělo přijít do cizejch rukou! Merhautka se na všechno jen třásla, ale Josef, to se musí přiznat, proti ní nikdy neřek ani slovo! No, ale teď má po starostech!"

"Jen aby mu nějaké nepřibyly," řekl jsem, "nemám nejmenší chuť věřit, že by si tohle odskákal Lojzík!"

"Vy na to jdete moc vědecky," tvrdil Rorejs, "a jako umělec používáte moc psychologie. Jenže skutečnost, Mistře, bejvá prostá."

"Zdá se mi tak prostá," zasmál jsem se, "že se divím, proč se snaží do té věci uvrtat Lojzíka a nepodívají se raději na zoubek Klumparovi mladšímu!"

"To máte těžký," rozumoval Rorejs, "Lojzík je syčák, Josef Klumpar váženej muž. Proti bratrovi jaktěživ neřekl křivý slovo a to, co si třeba myslel, nikdy nikdo do protokolu nehodí. A nezapomínejte, že v té kolně byl docela určitě Lojzík, zatímco Klumpar..." "Tam mohl být několik minut po něm," řekl jsem klidně. "Jak to., a proč?" divil se Rorejs. "Kdyby chtěl bratra zabít, proč by ho lákal v noci do kolny?"

"Já si to představuji! takhle," řekl jsem zvolna, "Lojzík šel samozřejmě v noci na králíky, o tom nemůže být nejmenšího sporu! Krádež se mu vydařila až na to, že byl spatřen. Ne ovšem starým Klumparem, ale jeho bratrem ze sousedního domku. Ten v tom okamžiku dostal nápad . Nechal Lojzíka odejít s lupem a pak šel vzbudit bratra. Řekl mu, že někdo krade v jeho kolně králíky a to starého okamžitě postavilo na nohy. Samozřejmě běžel s bratrem do kolny, kde začal lamentovat nad prázdnými kotci. V okamžiku, kdy se k bratrovi obrátil zády, praštil ho Josef sekyrou. Dědictví bylo zachráněno pro členy rodiny a navíc bude splatné okamžité!"

Rorejs na mne chvíli zíral s otevřenými ústy.

"No jo, Mistře," zakoktal potom, "ale tohle je pořád jenom hypotéza. Stát se to tak mohlo, proč ne. Ale na tohle vám esenbáci neskoče-jí, to si nemyslete! Ti chtějí důkazy, a ne hypotézy! Jednou Lojzíkovi dokázali, že byl v kolně a pokud to nedokážou ještě někomu jinýmu, bude to s ním sakramentsky špatné!"

"Uvidíme," řekl jsem a vydal jsem se k tomu zavražděnému, před nímž stálo auto kriminálky.

Proslulost, obliba u diváků, popularita - to všechno dovede leckdy pořádně znepříjemnit život. To ustavičné rádoby nenápadné ohlížení kolemjdoucích (to v nejlepším případě), nebo bezostyšné pohledy a bezdůvodně celování na ulici jsou věci, na které jsem si nikdy nedokázal docela zvyknout.

Ale popularita má i svou kladnou stránku, a té jsem nyní hodlal využít. Podařilo se to na sto procent. Nadporučík Střelka, který vedl vyšetřování vraždy, odložil okamžitě svůj kožený úřední výraz a velice rád se se mnou seznámil. Vyložil jsem mu svůj názor na celý případ a kupodivu jsem ho tím ani trochu nepřekvapil. Alespoň to vůbec nedal najevo.

"Ano, tak se to mohlo docela dobře stát," řekl klidně, "ten Piště k opravdu na vraha nevypadá a Josef Klumpar měl to, čemu se říká motiv. Ale to v naší praxi znamená obvykle méně, než v detektivním románu. Kdoví, u kolika lidí by se našel nějaký motiv! Starý Klumpar jistě nebyl anděl a jako každý z nás měl i své nepřátele. My ovšem, Mistře, musíme vycházet ze skutečnosti! Situace je taková, že Josef Klumpar se s bratrem výtečně snášel, jako staršího ho plně respektoval a mluvil o něm velice dobře i v jeho nepřítomnosti. Nikdy se spolu nepohádali. Když vypukla ta aféra s vdovou, nikdo neslyšel, že by mu to bylo proti mysli. Na místě činu ani v jeho okolí nebyl viděn, jeho žena potvrzuje, že od jedenadvaceti hodin třiceti minut, kdy se přestal dívat na televizi, spal až do šesté hodiny ranní. Můžeme o tom pochybovat, ale jak chcete dokázat, že tomu tak není?"

"A co stopy?" vyhrkl jsem. "Co otisky prstů?"

"Stop je taní spousta a ani o otisky není nouze," řekl nadporučík, "ale jako na důkaz na ně příliš nespoléhám. Starý Klumpar nebyl samotář a leckdo k němu zašel na návštěvu, přičemž se ovšem nevyhnul pozvání k zhlédnutí vyznamenaných ušáků. Jsou tam otisky paní Mcrhautové, která dávala večer králíkům žrát, jistě tam budou i stopy Josefovy, který tam byl pozdě odpoledne podívat se na samici. Také večer navštívili Klumpara dva muži a zastavili se v kolně. Ale jak bezpečně zjistit, které stopy vznikly až po Pištěkově odchodu! Pokud ovšem vůbec nějaké vznikly!"

Tvářil jsem se asi velice nespokojeně, protože se na mne chlácholivě usmál.

"Vymyslel jste si moc pěknou teorii," pokračoval shovívavě, "takových by se dala vymyslel spousta. Proč by to, například, nemohla udělat ta Merhautová?"

"Ta by tím přece nic nezískala!" řekl jsem. "Naopak, zdá se, že nyní mnoho ztratila. Vkládala do svatby s Klumparem všechny své naděje!"

"Právě proto ho mohla zabít," tvrdil nadporučík, "protože nevíme, co se včera mezi nimi stalo a Klumpar nám to již neřekne. Možná, že si tu svatbu rozmyslel, protože poznal, že s ním navázala známost z vy-počítavosti. Třeba se s ní chtěl rozejít docela a její naděje se zhroutily."

"Pomsta oklamané ženy?" usmál jsem se nedůvěřivě.

"Nemyslím, že tahle teorie je o mnoho horší než ta vaše," mínil nadporučík, "ale v žádném případě se nedá prokázat."

"Takže v tom bude bruslit Lojzík Pištěk," řekl jsem popuzeně, "a skutečný vrah nejenže unikne trestu, ale bude ještě dědit!"

Nadporučík pokrčil rameny. "Jsme na začátku pátrání," upozornil mě, "a nevylučuji, že ještě na něco přijdeme."

"To byste měli!" zavrčel jsem a usilovně přemýšlel o lom, jak nadporučíka přesvědčit. Za Lojzíka bych v tomhle směru strčil niku do ohně! Ten titěrný zlodějíček s rozčepýřenou kšticí že by někoho uhodil sekyrkou? To je přece k smíchu!

Předminulou neděli jsem s ním seděl u náhonu a on mi vykládal o těch svých rošťárnách. Velice mě tehdy překvapilo, jak je pověrčivý.

"Víte, Mistře," zubil se na mne, "já vám věřím najedno! Když někde něco čajznu, tak se hned na tom místě vykadím! To jako pro šlěsli. To je takovej zlodějské) zvyk. Když se to povede, je vyhráno. Ale když to náhodou nejde, tak je to moc a moc špatný! To mě pak obvykle chytnou."

"Ty jedno čuně!" řekl jsem znechucené, "okradeš lidi a ještě jim provedeš tohle? To se nestydíš?"

"To se nedá nic dělal, Mistře," chechtal se, "kam bysme přišli, kdybysme nedodržovali starý zvyky!"

Na tenhle rozhovor jsem si vzpomněl a hned jsem jej naservíroval nadporučíkovi.

"Ten blbec!" zasténal orgán a zavolal svého pomocníka: "Okamžitě zjistěte obuv všech podezřelých!"

Pak se znovu obrátil ke mně a řekl: "To lejno jsme samozřejmě nepřehlédli, ale ten idiot Pištěk se k němu nechtěl za žádnou cenu přiznal. A tak jsme jeho původ označili jako nejasný. Přitom to může být rozhodující důkaz, protože si do něho někdo pořádné šlápl. A pokud to nebyl Pištěk, byl to někdo, kdo do kolny přišel po něm!"

To ostatní patrně víle z Černé kroniky. Josef Klumpar dostal za bratrovraždu provaz a Lojzík Pištěk vzhledem k lomu, že se již zařadil mezi nenapravitelné recidivisty, přijal bez mrknuli oka osm měsíců.

Když se opět vrátil do Zelených Louček, šli jsme spolu na pstruhy.

"Řekni mi, prosím té," zaútočil jsem na něj, "proč jsi to zatracený lejno tenkrát tak tvrdošíjně zatloukal?"

"Víte, Mistře," usmál se jako nemluvně, "vono toho na mne tenkrát bylo moc. Na ty králíky mi přišli, navíc mi přišili úkladnou vraždu, tak jsem chtěl alespoň uhádat to hovno!"