Vladislav Vančura

KONEC STARÝCH ČASŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pošetilost milenců

Zatím co jsme utráceli čas, poslouchajíce třesky plesky pana plukovníka, míjely zvolna týdny a v našich myslích zrály příčiny skutků.

Pan Jan se za tu dobu sešel ještě dvakrát se slečnou Michaelou. Nebylo nic snadnějšího, neboť jeho otec, pan Jakub, a náš regent mu v tom vydatně pomáhali. Ti staří lišáci jsou znamenitými strůjci náhod. Hle, jak se těší ze štěstí svých dítek a jak si mnou ruce, že bude Kratochvíle na věčné časy jejich! Dal bych za to dukát, kdybych slyšel, jak se dohadují.

„Ale, ale, ale,“ praví můj vnitřní hlas, „pane Bernarde, pane knihovníku, pane doktore sorbonnský, jen se neukvapujte, jen neplýtvejte zlatou mincí! Rozlousknu podobný oříšek jako nic a vymaluji vám je do posledního chloupku.“ Kolik je hodin? – Deset? – Nuže, kráčejí Hybernskou ulicí, pan Jakub vleče hůl po dlažbě a náš regent mění již po páté krok. Poznávám, že dnes vstával s postele zadkem, a vidím, že se na jeho tváři zračí netrpělivost, kterou zastírá tázavým výrazem.

1-5-6-8-9… Hrome! hodiny podle starého zvyku opět odbíjejí a pan Jakub zmeškal schůzku v parlamentním klubu.

Co asi udělá? Vrhne se k drožkám? Nechá pana Stoklasu na holičkách?

Kdepak! Jde zvolna dál a dál. Stíny klobouků bubnují na jeho záda, houkačky (ty šelmovské sovy hlavního města) mu vřískají do uší, ale to ho nepřivede z míry, bere se vpřed co noha nohu mine. Je vesel, usmívá se a jazyk mu dobře slouží. Slyším, jak se v jeho řeči opakuje jméno KRATOCHVÍLE, a chtěl bych je vytisknouti červeně.

Jsme právě v nejlepším a pan Jakub umlká, aby se zabýval kapesníkem.

Cože? cože?

Ale nic, starý politik zná cenu svých řečí. Zavěsil si hůl na předloktí a roztřepává šátek. Ještě chvíli a vyrazí z nozder mohutný proud vzduchu, ještě chvíli a šumot, jenž vzniká uvnitř hlavy, zastře mu pouliční hluk.

Teď se s mistrem Jakubem trošíčku točí svět. Jestliže se nemýlím, vzpomene si na zvuky rodného mlýna či na zvonek, jenž bez přestání řinčí: Pan Jakub? Pan Jakub? Pan Jakub?

Uhádnete, jaký význam a jakou vznešenost propůjčuje člověku záměrné zpoždění? Chápete, jak řečený státník naplňuje svou nepřítomností celou sněmovnu? Je vám jasno, do jakých rozměrů vzrostou slovíčka, která pronese cestou z nádraží ke kavárně obchodních jednatelů? Na mou věru, je to velmi krásně promyšleno! Ale víte, čeho si přitom nejvíce vážím? Že je Jakubova vznešenost tak prostinká! Hle, jak si vede, jak skládá kapesník!

Skončiv péči o své zdraví, otáže se pan Jakub regenta, kolik ze sta platí v záložnách a jaké má závazky k domkářům.

„Žádné! Prokazoval jsem jim po dva roky úsluhy; po dva roky dělám, co jim vidím na očích, a víte, jak se mi odvděčili? – Nevolí, závistí, sprosťáctvím! Kradou dříví, a když je někdo z mých lidí napomene, posílají mi hrozné dopisy. Nedávno otiskli v novinách, že jsem hladovec.“

„Eh, to dělá ten váš znamenitý advokát.“

„Již jsem s ním domluvil,“ pravil regent, „a jestliže mi vkročí ještě jednou do domu…“

„Jen ne tak zhurta, příteli. (...)

(......)