Vladislav Vančura

KONEC STARÝCH ČASŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hodina šermu

Té noci jsem nemohl spát. Rozpalovala mě představa, že se Susanne válí s knížetem v posteli. Bylo mi chvilku zima a chvíli horko. Bezpočtukrát jsem vyběhl na chodbu, ale co jsem měl dělat? Tropiti hluk? Zabušit Susanne na dveře?

Vracel jsem se na svou pelest bezradný, rozechvělý a se srdcem obráceným. Myslil jsem na všechny panny, které hynou v náručích obejdů, a vzpomněl jsem si na svou neteř Elišku, jež (jak jsem se zmínil) zakusila něco podobného s písařem.

Cítil jsem odpor a nenávist k svůdcům a připadal jsem si jako beránek. Chvílemi jsem tiskl tvář do dlaní a chvílemi jsem svíral pěst.

A těch představ, jež mi proletěly hlavou! Slyšel jsem milence dýchati týmž dechem a uhadoval jsem, jak Susanne s loktem na očích se tváří, že usíná. Před mými zraky vyvstával nádherný kotník bosé nohy, šat sunoucí se vzhůru, nahota a směšující se brvy víček.

Před svítáním jsem zaslechl lehké kroky: kníže odcházel.

Na druhý den, nechtěje viděti lidi, odklidil jsem se do knihovny a četl SPOR DUŠE S TĚLEM. Miluji tuto knížku, ale tehdy jsem byl nepozorný a známá místa mě nerozesmála. Pod hladinou mého vědomí bouřila myšlenka na Susanne. Chtěl jsem ji pomstít. Nenáviděl jsem Alexeje Nikolajeviče a cítil jsem v sobě mravní sílu, jež, žel, se vzmáhá za přibývajícího stáří.

Dal jsem se do běhu knihovnou jako zvíře podél mříží své klece. Nedostávalo se mi místa, nemohl jsem vydychnout, lomcoval mnou neklid a touha jiti na konec světa.

Za této zběsilé procházky mi znenadání napadlo, abych Susanne dopomohl k útěku do Paříže. „Ovšem,“ řekl jsem si, „vrátí se k své matce do ulice Svatého Ludvíka, uklouzne knížeti a za měsíc na něho zapomene…“

Byl jsem svým hořem oblouzen do té míry, že jsem nepoznal hloupost těchto nadějí.

Kdybych byl býval měl v tom okamžiku jasnou hlavu! Kdyby byl býval za mnou nestál onen starý a prožluklý našeptavač z mravoličných knížek, onen ďábel, rarach, či satanáš dušezpytných auktorů!

Ohlušen hlasem, jenž ve mně vzrůstal, jal jsem se počítati, kde bych získal pro Susanne peníze. – A již jsme u toho.

Do této chvíle jsem zatajoval (mimo nepatrnou zmínku) ošklivé myšlenky, které mě čas od času posedaly, ale pomyslete si, že jsem se přesto kál, že píši tuto stránku na kolenou a že drásám svou lítost, aby se stala ještě krutější a zanořila ještě hlouběji svůj dráp. – Nic naplat: nepodaří se mi vyloudit ze své hladové huby ani vzdech. Vidím jasně, že jsem pekelník, poznávám, že jsem propadl ďáblu a že je mi odepřen líbezný hlas pokory i rouno beránkovo. Budu nucen mluviti přímo a pravím tedy, že jsem se zanášel zlodějnami, že jsem chtěl krásti Stoklasovy knihy a prodávati je panu Huylidennovi, který toho času pobýval na Krumlovsku a byl jednatelem amsterodamského obchodníka jménem Steiner…

Plán obohatiti se na účet naší knihovny ve mně zrál již dost dlouho. Chodil jsem po celý rok mimo tyto poklady jako zmámený, a kdybych nebyl takový milovník textů, byl bych naše svazky poslal jeden za druhým k (...)

(......)