Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Cizinec

Flanderčan Hans, řečený Kaan, který býval kdysi kuchařem a který se později stal pomocníkem komorníkovým, měl ve své otčině jakéhosi příbuzného. Jmenoval se Keslenk. Za dob mladosti zavedla toho Keslenka náhoda na sever, na holandské pobřeží, kde je země nízká jako travička a kde se vlny a příboj rozlévají hluboko za břeh. V těch krajích naváželi lidé proti přívalu náspy a milý Keslenk se stal stavitelem. Budoval hráze, obeznámil se se zedničinou, a protože měl bystrou mysl, dovedl i rozměřovati zemi a rozpoznával, kam poteče voda. Když mu bylo asi padesát let, byl již dosti bohat, aby zanechal řemesla. I vrátil se do Flander. Najal si prostorný dům a chtěl v pokoji trávit stáří. Potom, sedě u praskajícího ohně, rozmlouvával příbuznými a s přáteli a zahříval si údy, které zpuchly od slaného vzduchu a od vlhkosti. Vedle toho, aby měl nějaké vyražení, půjčoval na vysoký úrok peníze. Jednou, když se toho nejméně nadál, přiběhli do jeho příbytku jacísi kupci a jeden přes druhého mu zvěstoval, že neblahým řízením osudu přišel o všechen majetek.

Jak? – Člověk, kterému svěřil Keslenk velikou částku, aby za ni koupil pšenici a aby ji odvezl na anglické ostrovy, ztroskotal. Bylo jisto, že se Keslenk nikdy neshledá s tím, co vložil do jeho podnikání, bylo jisto, že moře všechno pohltilo a že jsou peníze krátce tytam.

Potom nastaly pro Keslenka špatné časy. Míval ve stáji ušlechtilé klisny, v síni na dřevěném kolíku mu viselo sedlo, ale zvířata i sedlo se záhy stěhovaly k lichváři. Keslenk prodal truhlice, propustil sluhy a nakonec mu nezbývalo, než aby si vyprosil přístřešek u synovce, který byl zároveň synovcem Hanse, řečeného Kaan. Tam spával v komoře a vedlo se mu jen tak tak. Ale po několika měsících přišli do Flander kupci z Čech a ti kupci se Hansovým jménem poptávali po příbuzném královského služebníka v Praze. Když nalezli jeho příbytek, mluvili před pánem domu a před jeho dítkami i před Keslenkem takto:

„Tvůj dům je dosti prostranný. Viděli jsme také vepře v tvých ohradách a je to pěkné stádo. Snad tedy nežiješ v nedostatku, ale tvé nádobí je dřevěné a hrubé a neušlechtilé a látka tvého pláště je samý uzlík. Plášť se tedy nedá nikterak přirovnati k nádhernému šatu tvého bratrovce. Tys pouhý prosťáček, ale tvůj příbuzný Hans je na tom dočista jinak: hoví si v královských komorách, smí tu a tam mluviti se vznešenými šlechtici, pije ze zlata a jídá se stříbra. – Je pravda, že jsi jeho příbuzný? Nic nám tady nepřipomíná jeho vznešenost, a kdyby byl na tom netrval, abychom tě vyhledali, kdyby nám za námahu nebyl vyplatil půl kopy denárů, nemohl bych tomu ani věřiti. – A když jsme již u peněz: půl kopy je arci málo, neboť Hans ti posílá několik dárků, které nám způsobily veliké nepohodlí. Jen tak tak jsme je zachránili před zloději a nevím, co by se bylo přihodilo bez ochrany českých poslů. – Král jim rozkázal jíti do Dánska k Dagmařinu dvoru a my jsme se jim (...)

(......)