Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výměna

Když se naplnil čas čtyř let a kralevic povyrostl a když již mohl dávno snášeti potravu a krmě, které přicházejí na stůl dospělých lidí, chtěla se Nětka vrátit do svého domova. Nenáležela k čeledi, byla svobodná a nikdo jí to nemohl odepříti. Sotva však královna doslechla, co Nětka zamýšlí, pokynula služkám, aby ji zadržely, a slíbila, že se Nětce odmění, setrvá-li až do té doby, kdy pacholátko bude moci býti odevzdáno kněžím a šlechticům. Kojná, které se svíralo srdce a která usychala láskou pro svého synka, nemohla odmítnout.

I trápila se, chřadla a při vzpomínce na Petra či na robátko polévaly ji slzy.

Zatím kovář vyslídil jakéhosi člověka, který byl posedlý skoro stejnou vášní jako on sám, a s tím člověkem chodil po horách na západním pomezí země. Hledali bělostné olovo, které vytaveno z rudy vrže mezi prsty. Dvakrát či čtyřikrát se jim věc podařila. Nalezli v kamení kovová zrnka nebo šupiny, ale to bylo vše. Štěstí je opustilo a zbídačeni se navrátili do chýší, které div div že nespadly nepořádkem. Nikdo je nepodpíral, nikdo nevezdil vypadlý kámen, nikdo nevyměnil uhnívající kůly. Když kovář zhlédl tu bídu a když uviděl svého synka, jala ho lítost. Chtěl stavení opravit, chtěl opět poctivě živiti Jakoubka i Hávu. Uchopil tedy zednickou lžíci, dal se do práce, ale když byl večer, přišla k němu Háva a pravila:

„Flanderčan, který jest králův služebník, stál před tvým mlátkem a vypravoval příhodu.“

„Jakou příhodu?“ otázal se kovář.

„Vypravoval,“ řekla opět Háva, „že v končinách říčky Jihlavky žil hrnčíř, kterému se špatně dařilo. Neměl co do huby dát. Pánbůh ho asi zkoušel. Vložil do jeho hliniště poklad, ale učinil, že se hrnčíři kazilo dílo a že mu při pálení praskaly v ohni hrnce. – Flanderčan řekl, že ten hrnčíř byl hlupák, ale já pravím, že to byl hříšný člověk a že pro své hříchy nepoznal boží znamení a že pro své hříchy nepoznal, kam mu Bůh ukazuje.

Jednou spal u hrnčíře cizí kupec a viděl jeho velikou chudobu a tázal se, proč je tak chudý. Hrnčíř mu odpověděl: Praskají mi při každém pálení v ohni hrnce.

Potom zkoušel kupec to hrnčířovo zboží a nalezl v jeho stěnách stříbrné hrudky. I šel k hliništi a nalezl poklad.“

Asi za týden po vypravování příhody kovář vstal a nalezl na prahu brašnu plnou sýra i chlebů. Vedle brašny ležel nosák, kladivo a klíny. Petr si přehodil brašnu přes rameno, vzal nástroje a již již sahal po petlici. Tu se mu zdálo, že slyší úděsné chroptění. Ohlédl se, šel za tím zvukem a přišel k loži Nětčiny matky Hávy. Byla raněna smrtí. Její dech se zkrátil a v hrozném úsilí jí vzdouval hruď.

Petr znamenal, že Háva umírá. Odhodil brašnu a otázal se, co má učiniti, aby ji potěšil.

Tu mu odpověděla přerývaným hlasem: „Milý chlapče, co bys chtěl učiniti? O jakém potěšení mluvíš? – To všechno bývalo. Teď mi odpusť, že jsem tě měla k nepravosti a k cestám za bohatstvím. Kdo jiný než já ti chystával chleby a kladivo a nosák?

Náramně jsem se starala o věci časné a malý penízek mě (...)

(......)