Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Sedm let

Nětka a její manžel se tedy uvázali v držení dědiny. Jejich, majetek vzrostl, měli pole, louky a žírná stáda, ale to je jen část toho, po čem lidé bažívají.

Jsou bohatci, kterým jejich poklad nic neskýtá. Jsou králové, kteří se v zoufalství zachvívají pod nádherným pláštěm, a jindy opět žebrák, na jehož záda se snáší chumelenice, si prozpěvuje a bývá dobré mysli. I stalo se, že Petr neměl v Mlíkojedech žádného potěšení. Byl trápen neklidem a prahl po svém díle; prahl po ranách kladiva, po křiku na tržišti a krátce po všem tom, co právě ztratil.

Zatím Nětka byla málem šťastna. Pracovala od rána do noci a její duch se při veselém konání probouzel a její srdce oživovalo. Byla prosťačka. Chtěla Jakuba kováře přitisknout svým vášnivým a hrubým loktem k úrodné kráse polí, chtěla je sevřít a držet v objetí, ale Jakub se nepovedl a kovář Nětce špatně odpovídal.

Jednou, když ho zlá napadla, udeřil Petr uprostřed jídla lžicí a odešel. Vzal do zaječích, zmizel, uprchl a sedm dní se toulal bůhvíkde. Věc se mu zalíbila a od té doby byl stále v prachu. Neživil svou choť, nedbal o syna, hleděl si divného potěšení mezi kramáři. – Nětka marně čekala, že zmoudří, a statek upadal a pole pustla. Ten čas docházelo i v blízkosti Mlíkojed k zakládání osad, skrze lokátory, kteří ujali od krále půdu. Na mýtinách a úlehlích, podle řek a silnic vznikaly předlouhé vsi o řadě statků scelených v jediný lán. – Lány jsou dlouhé pruhy země, lány jsou půda rozměřená, jako když střihne, lány jsou odděleny uzounkou mezí. Jedna jejich kratší strana leží při cestě, druhá na obvodě, a kdo je chce tím směrem přejít, vyjde od dvorského stavení a kráčí sadem a potom přes zvůr a pastvinami až k lesu. – Na těch lánových statcích hospodařili osadníci (které lokátor přivedl ze sousedních zemí) a dobře se jim dařilo. Nikdo je netiskl, těšili se mnohým úlevám, a aby mohli ještě lépe dýchat, slevovali jim páni na určitou lhůtu nájemné. – Držitel pozemku jim prominul poplatek, a aby panská velkomyslnost byla připomínána až po naše časy, dochovalo se v Čechách náramně mnoho Lhot, které kořenem svého jména ukazují k jeho dobrotě. – Když lhůta vypršela, platili hospodáři na den svatého Havla a na den svatého Jiří úrok a někdy také případky, jako jsou kuřata, vejce a sýr. To vše nebylo nesnadné. Co jim tedy scházelo? Ani župan nemohl zpravidla osadníky týrat. Žili v bezpečí. Dostávalo se jim jakési svobody práva. Jaký div, že pracovali s větší ochotností a že se jejich dílo dařilo? Jaký div, že bohatli? – Čeleď měla ovšem i u nich vysoko do žlabu, ale celkem vzato, byla tam bída snesitelnější než na starých statcích, kde královský župan hrdlil pána a pán své poddané.

Když tedy v okolí Mlíkojed vznikaly podobné osady a když se rozneslo, že v nich má i čeleď lehčí živobytí, rozprchl se Nětce nevolný lid; šel do služby k novým pánům a sám toužil státi se úročníkem. – Tak se dědina kralevicovy služky vyprazdňovala a na jejích polích se rodil leda pýr a vítr.

Potom se (...)

(......)