Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Exhorta

Přemysl měl dceru – jmenovala se Anežka – a ta vynikala nad všechny své sestřičky líbezností. Král již v útlém věku ji zaslíbil jakémusi polskému vévodovi. Když ten vévoda zemřel a když vzrostla Přemyslova moc a když bylo zříti neobyčejnou spanilost té dívčiny, naléhali na Přemysla ujcové a příbuzní, aby jí vyhledal nějakého královského ženicha.

Zatím princezna trávila čas v doksanském klášteře. Učila se písmu a pravdám svatého náboženství. Když jí bylo osm let, stala se krásnější, než může býti lidské stvoření. Vlasy měla hnědé, drobounce kadeřavé, nos jemný, hrdý, dobře utvářený, pleť hebkou a zářivou. – To je všechno málo! To nic nepraví, neboť za krásou, kterou lze viděti a kterou lze vyjeviti slovy, se skrývala moc a krása utajená, tak jako v meči se skrývá síla ran a sláva vítězství. – Krátce: věci těžko postižitelné, jakési štěstí, jakási střída šťastného žalu a opět radosti, jakési dýchání, jímž lidské srdce vzlétá, jakýsi pád a zdvih, jakási hlubina a výše, jakási šírost jedinoty, jež v bouřném vlnění proniká lidský cit, ty věci nevýslovné činily Anežku krásnější než dokonalost těla. Bylo jasno, že i královnin úděl je pro toto stvoření těsný. Šlechticové a paní jali se tedy spřádati příběhy sny a často při tom pronášeli jméno Jindřicha, který se měl státi císařem.

A dříve, než se v Přemyslově mysli hnula jasná myšlenka, dříve než pocítil na jazyku ostrou chuť slov, která znějí jako přání a vůle, již toužil, aby ta přesličná dívka uzavřela právě tento sňatek.

Jindřich se měl státi pánem Římské říše. Kde tedy mohl hledat nevěstu vznešenější a sličnější a více oplývající ctnostmi? Který otec a který král se mohl vyrovnali Přemyslu Otakaru a která dívka mohla stanouti vedle Anežky?

Věci, jež padají vlastní vahou, vedly neurčitá přání až k slovům a mezi lidmi a mezi vladaři vešlo v známost, že Anežka a Jindřich jsou sobě blízko a že náleží, aby spojili svůj osud a spali později v jediném loži. Anežka uvykla tedy myšlence, že bude císařovnou. Odešla z kláštera, žila na dvoře rakouského vévody Leopolda a dcera toho vévody, Markéta, se stala její přítelkyní. Vzdělávaly se spolu v naukách, sdílely stůl, sdílely vposled stejnou naději.

A přihodilo se, že se let záměrů Jindřichových a záměrů Anežčiných rozpojil. Přihodilo se, že v povětrné krajině, již utkává touha, vystoupily stíny. Přihodilo se, že císař vyvolil za svou dceru a za choť pro svého syna Markétu Rakouskou.

Proč? Z jaké příčiny?

Přílišná snadnost se některým lidem zdá jako násilí a to, co lze lehounce vykonati, jako protivný úkol.

I vzbouří se ti lidé a zamítají věci již již přicházející a roztrhnou svazek, kterým je kdekdo jist. – Činí to navzdory srdci? Opájí je nějaká výhoda, či snad jen křik, který se zvedne za jejich skutky? – Kdožpak to uhodne !

Když mezi rodem Přemyslovým a rodem rakouských vévod vzplanula nenávist, navrátila se Anežka domů. Stesk, lítost a ponížení tížilo jí srdce. Byla zarmoucená, byla pokorná, ale uvnitř její (...)

(......)