Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kladivo a kovadlina

Asi za pět dnů po tom příběhu blížil se ke vsi Mlíkojedům malý průvod. Hans rozložen na hřbetě mohutné klisny broukal si modlitbu a díval se na toulavé psisko, jež čenichajíc zvěřinu táhlo se schýlenou hlavou podle boku jeho koně. Kdesi pod okrajem mračna křičel krkavec a ten pták a ten psík a to mračno vzbuzovaly těžké myšlenky. Jak jinak, vždyť v smutném průvodu jel na herce i Petr: ruce svázány stěží se držel v sedle. Klátil se jako pytel hrachu a dva sluhové Hansovi ho něžně podpírali.

Když tlupa dojížděla ke vsi, zahlédl ji jakýsi chasník a pokřižoval se.

Potom je potkala stařena a ta se skryla za strom. Při záhybu cesty zhlédlo pak Manderčanův průvod malé děťátko, které nějaká selka posadila na zelenou mez, aby nažala něco trávy, to děcko vztahovalo k Petrovi ruce a dalo se do usedavého nářku. Průvod dospěl až k mlíkojedským humnům a tu spadl bývalý kovář se hřbetu koně a omdlel.

„Rozvažte mu ruce,“ řekl Hans, „a vstříkněte mu do tváře něco vody!“

Sluhové tedy zůstavili svého pána nad kovářem a šli pro vodu a hledali studánku a pozdrželi se tak dlouho, že chasník, který je spatřil, a že stařena i matka, která položila dítě do trávy, mohli je snadninko předejíti. Učinili to velikým obloukem a s hlavou odvrácenou, neboť šel na ně strach.

Když pak vpadli do Nětčiných dveří, řekl mládenec: „Viděl jsem krkavce na obzoru a nějakého člověka, který má nad lidmi strašnou moc. Ten člověk byl podoben muži, který spal v tvém stavení a který přivedl tvého syna. Pokud se týká toho, kdo byl svázán, mám za to, že jsem poznal Petra.“

Když chasník ještě mluvil, vešla stařena a pravila: „Po obloze se honí těžký mrak a je zlé povětří. I viděla jsem člověka, který spadl s koně a ten člověk měl tvář poctivou. Člověk, který jej rval, měl tvář nějakého supa.“

Potom přišla matka s dítětem na ruce a pravila: „Dejte mi trochu mléka, neboť u cesty leží člověk. Jistě hladoví, jistě upadl slabostí.“

Když domluvila ta paní, otevřela se vrátka statku a jimi vešel Flanderčan a za ním Petr a za ním dva sluhové.

Potom se postavil Hans doprostřed světnice a ukázal na kováře a řekl:

„To je Petr! To je hříšník, který odešel a který nemá nikde stání! Nalezl jsem ho, jak se přehrabuje v rudě. Zastihl jsem jej, jak porušuje nařízení a jak se sápe na majetek panovníkův a nedává králi tu částku, která je ustanovena. Zastihl jsem jej pokryta hanbou. Lidé si ukazovali na jeho záda a ženštiny, které propírají sukně rudníků a neznají mrav ani křesťanský obyčej, skákaly před ním a bijíce se do hýždí sypaly mu na hlavu to, co se říká prašivcům. Byl bych jej soudil a vydal katům, ale protože je mé srdce plné smilování a protože v mých prsou nesídlí hněv a protože jsi králova služka, zachoval jsem Petra při životě. Nechci jej vésti dále. Dávám mu milost. Sňal jsem s jeho rukou provazy a nezlámal jsem jeho hnáty, jako se podle práva děje tulákům.

Činím tedy, co jsem ti přislíbil, a přivádím toho nehodného člověka, aby se kál a na (...)

(......)