Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVIII

OSMNÁCT TISÍC KILOMETRŮ TICHÝM OCEÁNEM

Nazítří, 18. listopadu, má včerejší únava úplně zmizela a já jsem vystoupil na plošinu právě ve chvíli, kdy kapitánův zástupce pronášel větu, kterou denně opakoval. Tehdy mě napadlo, že se tato slova vztahují ke stavu moře, nebo spíše že znamenají "nic v dohledu".

Oceán byl skutečně pustý. Na obzoru nebyla ani jediná plachta. Vrcholy ostrova Crespo v noci zmizely. Moře, pohlcující všechny barvy duhového vidma kromě paprsků modrých, odráželo je všemi směry a nabývalo nádherného tmavomodrého zbarvení. Na zvlněné vodě se pravidelně tvořily široké lesklé pruhy.

Obdivoval jsem nádherný pohled na oceán, když se objevil kapitán Nemo. Zdálo se mi, že si mé přítomnosti nevšiml; počal provádět různá astronomická měření. Když svou práci skončil, opřel se o budku s reflektorem a jeho zrak bloudil po hladině oceánu.

Na palubu zatím vystoupilo dvacet námořníků. Byli to vesměs silní a pevně stavění chlapíci. Přišli vytáhnout sítě, které loď po celou noc za sebou vlekla. Námořníci patřili zřejmě k různým národnostem, ač byli všichni výrazného evropského typu. Jestliže jsem se nemýlil, poznal jsem mezi nimi Irčany, Francouze, několik Slovanů a jednoho Řeka nebo Kréťana. Všichni byli ostatně velmi skoupí na slovo a mezi sebou používali jen onoho podivného nářečí, jehož původ jsem nemohl odhalit. Musil jsem se proto vzdát všeho vyptávání.

Sítě byly vytaženy na plošinu. Podobaly se sítím, jakých se používá na normandském pobřeží a které vypadají jako velké kapsy. Plovoucí trámec a řetěz propletený oky je udržují stále otevřené. Tyto kapsy, vlečené železným žlábkem po dně, shrabují a sbírají z mořského dna vše, co je jim v cestě. Toho dne vylovily zajímavé ukázky z rybnatých vod, například mořské ďasy, jejichž směšné pohyby jim vynesly přezdívku "komedianti", vlnité ostence lemované červenými třásněmi, měsíčníky, jejichž jed působí nesmírně rychle, několik olivových mihulí, zelenavé tresky, několik druhů hlaváčů a konečně i několik velkých ryb: metrového lodivoda s vystouplou hlavou, několik druhů makrel modře a stříbřitě páskovaných a tři nádherné tuňáky, které před sítí nezachránila ani jejich rychlost.

Odhadoval jsem, že při jediném zátahu vylovili rybáři přes pět set kilogramů ryb. To už byl krásný, ovšem nijak překvapivý rybolov. Vždyť sítě byly ve vleku několik hodin a zachytily do provazového vězení všechnu vodní zvířenu. Nemohly nám tedy nikdy chybět zásoby nejlepších potravin, protože Nautilus je mohl při své rychlosti a se svým elektrickým světlem neustále doplňovat.

Tyto nejdůležitější dary moře byly okamžitě shozeny palubním otvorem do spíže, aby byly jednak upraveny čerstvé, jednak konzervovány.

Když lov skončil a byla obnovena zásoba vzduchu, myslel jsem, že Nautilus bude pokračovat v plavbě pod vodou, a chystal jsem se proto sestoupit do své kabiny. Ale tu se ke mně obrátil kapitán Nemo a bez úvodu řekl:

"Vidíte ten oceán, pane profesore? Nežije snad skutečným životem? Nemá (...)

(......)