Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIX

VANIKORO

Tato strašná podívaná byla jen předzvěstí celé řady námořních katastrof, s jejichž stopami se měl Nautilus během své plavby setkat. Když jsme později proplouvali více navštěvovanými vodami, viděli jsme často trupy lodí, které se ve vodě rozpadávaly, a hlouběji na dně jsme nejednou zahlédli děla, náboje, kotvy, řetězy a tisíce jiných železných předmětů, které už rozežírala rez.

Tak jsme byli stále unášeni Nautilem, v němž jsme žili zcela osamoceně, až jsme 11. prosince dopluli k Nízkým ostrovům, které se táhnou v délce dvou tisíc kilometrů od východojihovýchodu na západoseverozápad mezi 13° 30' a 23° 50' jižní šířky a mezi 125° 30' a 151° 30' západní délky, od ostrova Ducie až k ostrovu Lazarevovu. Toto souostroví má rozlohu sedm tisíc dvě stě devadesát čtverečních kilometrů a skládá se ze šedesáti skupin ostrovů, mezi nimiž je i skupina Gambierova. Jsou to ostrovy korálové. Pozvolné, ale neustálé zdvihání dna, způsobené prací polypů, spojí jednoho dne všechny ostrovy dohromady. Nový ostrov se později spojí se sousedními souostrovími a mezi Novým Zélandem a Novou Kaledonií se až k Markézám potáhne nový díl světa.

Když jsem jednoho dne rozvíjel tuto teorii před kapitánem Němém, odpověděl mi chladně:

"Země nepotřebuje nové pevniny, nýbrž nové lidi!"

Náhodná plavba přivedla Nautilus k ostrovu Clermont-Tonnerre, jednomu z nejzajímavějších z celé skupiny; objevené roku 1822 kapitánem lodi Minerva Bellem. Mohl jsem teď studovat celý systém korálnatců větevníků, který dal vznik ostrovům v této oblasti Tichého oceánu. Větevníci, které si nesmíme plést s koraly, obalují se vápnitou kůrou. Různá struktura těchto obalů přiměla mého slavného učitele Milna-Edwardse, aby rozdělil větevníky do pěti čeledí. Maličká zvířátka vylučující tuto hmotu žijí v celých miliardách na dně svých komůrek. A právě z těchto vápnitých komůrek vznikají skaliska, útesy, ostrůvky a ostrovy. Někde vytvářejí větevníci kulaté prstence uvnitř s lagunou nebo s jezírkem, které je spojeno úzkým průlivem s mořem, nebo zase vytvářejí dlouhé řady útesů, jako je tomu u břehů Nové Kaledonie a na různých místech při pobřeží Nízkých ostrovů. Jinde budují rozeklané útesy, u nichž je oceán značně hluboký.

Když jsme ve vzdálenosti pouhých několika set metrů míjeli srázy ostrova Clermont-Tonnerre, obdivoval jsem gigantickou práci těchto mikroskopických dělníků.

Stěny byly vytvořeny větevníky rodů Fungia, Diplorida, Madrepora, Porites a Dendrophyllia. Tito polypi žijí především v rozvlněných vodách při mořské hladině. Své stavby počínají proto odshora a pak zvolna klesají ke dnu spolu se zbytky svých výměšků, které je nesou. Tak to aspoň vykládá Darwinova teorie a vysvětluje tím vznik atolů. Je to podle mého soudu teorie mnohem správnější než ta, podle'níž jsou podkladem staveb větevníků vrcholky hor nebo sopek, ponořené jen několik decimetrů pod hladinu moře.

Mohl jsem zblízka pozorovat tyto zajímavé stěny, protože při jejich srázné straně ukázala sonda (...)

(......)