Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXI

NĚKOLIK DNÍ NA ZEMI

Když jsem vystupoval na břeh, byl jsem velmi vzrušen. Ned Land zkoušel půdu nohama, jako by ji zabíral do svého vlastnictví. A to jsme byli teprve dva měsíce "cestujícími na Nautilu", jak to vyjádřil kapitán Nemo.

V několika minutách jsme byli na dostřel od pobřeží. Půda byla skoro všude korálového původu, ale některá vyschlá řečiště, posetá žulovými oblázky, prozrazovala, že ostrov je původu prahorního. Obzor nám zakrýval pás nádherných lesů. Obrovské stromy, jejichž kmeny dosahovaly až šedesátimetrové výše, byly spojeny řetězy lián, které vypadaly jako přirozená visutá lůžka, kolébaná lehkým větrem. Rostly zde v husté směsici citlivky, smokvoně, kasuárovníky, teakové stromy, ibišky i palmy a ve stínu této zelené klenby, u pat mohutných kmenů, rostly orchideje, motýlokvěté rostliny a kapradiny.

Kanaďan si těchto nádherných ukázek guinejské květeny vůbec nevšímal; dával přednost užitečnému před příjemným. Zahlédl kokosové palmy a ihned srazil několik ořechů. Když je rozbil, napili jsme se kokosového mléka a snědli jsme dužninu s uspokojením, kterým jsme protestovali proti jídelníčku v Nautilu.

"Výborné!" řekl Ned Land.

"Výtečné!" odpověděl Conseil.

"Myslíte, že by ten váš Nemo něco namítal, kdybychom dopravili zásobu ořechů na loď?" ptal se Kanaďan.

"To nemyslím," odpověděl jsem, "ale sám by to nejedl."

"Tím hůř pro něho!" řekl Conseil.

"A tím lépe pro nás," dodal Ned Land. "Zbude jich víc nám."

"Počkejte, mistře Lande," řekl jsem harpunáři, který se chystal očesat druhý kokosovník. "Kokosy jsou výborné, ale než jimi naplníte celý člun, bylo by snad rozumnější poohlédnout se po ostrově, zda tu nejsou jiné věci neméně užitečné, čerstvou zeleninu by v kuchyni na Nautilu jistě rádi přijali."

"Pan profesor má pravdu," odpověděl Conseil. "Navrhuji nechat v našem člunu místo pro ovoce, pro zeleninu a pro maso - i když po zvířatech tu dosud není ani stopy."

"Nesmíš hned zoufat, Conseili," řekl Kanaďan.

"Pokračujme v naší cestě," navrhl jsem, "a jenom dávejme dobrý pozor. Ostrov sice vypadá jako neobydlený, ale přesto by se tu mohlo skrývat několik jedinců, kteří by si tak nevybírali jako my ve zvěřině!"

"Hu!" řekl Ned Land a velmi významně klapl čelistmi. "No tak, Nede!" zvolal Conseil.

"Opravdu, už počínám chápat půvaby lidožroutství," odpověděl Kanaďan.

"Nede, Nede, co to říkáš?" okřikl ho Conseil. "Ty a lidožrout? To tedy s tebou nebudu nikdy v bezpečí; vždyť obýváme společnou kabinu! Co když se jednoho dne probudím napůl ohlodaný?"

"Conseili, mám tě hodně rád, ale ne zas tolik, abych tě v nezbytném případě nesnědl."

"Už ti nedůvěřuji," odpověděl Conseil. "A teď pojďme na lov! Musíme rozhodně nějakou zvěřinu zastřelit, abychom toho lidojeda uspokojili. Jinak by panu profesorovi posloužily jednoho rána jen kousky jeho sluhy."

Za tohoto hovoru jsme vnikli pod tmavou klenbu lesa a za dvě hodiny jsme jím prošli všemi směry.

Při hledání jedlých rostlin nám náhoda přála, a tak jsme z (...)

(......)