Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA V

ARABSKÝ TUNEL

Ještě téhož dne jsem Conseilovi a Nedu Landovi vyprávěl část tohoto rozhovoru, část, která je nejvíc zajímala. Když jsem jim řekl. že za dva dny budeme ve vodách Středozemního moře, Conseil zatleskal, ale Ned Land pokrčil rameny.

"Podmořský tunel!" zvolal. "Spojení dvou moří! Kdo to jakživ slyšel?"

"Nede," odpověděl Conseil, "slyšel jsi někdy o Nautilu.'' Ne! A přece existuje. Nekrč tedy tak pohrdavě rameny a neodmítej věci proto, že jsi o nich nikdy neslyšel."

"Však uvidíme!" potřásl hlavou Ned Land. "Já ostatně nechci nic jiného než věřit v tuto plavbu i v toho kapitána. Kéž s námi opravdu dopluje do Středozemního moře!"

Téhož dne večer přiblížil se Nautilus plavbou po hladině na 20° 30' severní šířky k arabským břehům. Zahlédl jsem Džiddu, důležité obchodní středisko Egypta, Sýrie, Turecka a Indie. Celkem jasně jsem viděl seskupené budovy, lodi kotvící podle nábřeží i lodi, které pro velký ponor musily kotvit na rejdě. Slunce stálo už nízko nad obzorem a zalévalo světlem domy, jež zářily bělostí. Za nimi několik dřevěných nebo rákosových chatrčí prozrazovalo čtvrť obývanou Beduíny.

Džidda brzy zmizela ve večerním šeru a Nautilus se ponořil pod lehce světélkující vodu.

Nazítří, 10. února, objevilo se několik lodí, které pluly proti nám. Nautilus pokračoval v .plavbě pod vodou. Ale v poledne, v době, kdy byla zjišťována poloha lodi, bylo moře prázdné, a tak se Nautilus vynořil.

Sel jsem si s Conseilem a s Nedem Landem sednout na plošinu. Východní pobřeží se rýsovalo jako nezřetelná čára ve vlhké mlze.

Opřeni o bok člunu, hovořili jsme o všem možném, když tu Ned Land ukázal na nějaké místo v moři a řekl:

"Nevidíte tam něco, pane profesore?"

"Ne, Nede," odpověděl jsem. "Víte ovšem, že nemám váš ostrý zrak."

"Podívejte se dobře," pokračoval Ned, "vpředu před pravým bokem, asi ve výši reflektoru! Nezdá se vám, že se tam něco pohybuje?"

"Opravdu," řekl jsem po pečlivém pozorování. "Vidím tam na hladině jakési dlouhé tmavé těleso."

"Že by druhý Nautilus?" řekl Conseil.

"Ne," odpověděl Kanaďan, "jestli se nemýlím, je to nějaké mořské zvíře.

"Jsou v Rudém moři velryby?" ptal se Conseil. "Ano, chlapče," odpověděl jsem, "často se tu lze s nimi setkat." "Tohle však není velryba," pokračoval Ned Land, který z pozorovaného předmětu nespouštěl oči. "Já se s velrybami znám velmi dlouho a nemohu se v nich mýlit."

"Počkejme tedy," řekl Conseil. "Nautilus pluje v tu stranu a za chvíli už budeme vědět, na čem jsme."

Tmavý předmět byl za chvíli opravdu už jen necelé dva kilometry daleko. Podobal se velkému skalisku, které uvízlo na širém moři. Co to bylo? Nemohl jsem se dosud vyjádřit.

"Pluje to! A vynořuje se to!" zvolal Ned Land. "Tisíc ďáblů! Nemá rozeklaný ocas jako velryby nebo vorvani a jeho ploutve vypadají jen jako pahýly končetin!"

"Ale pak...," začal jsem.

"Hleďte!" přerušil mě Kanaďan. "Teď si to lehlo na záda, takže je vidět prsní bradavky!"

"Je to siréna," zvolal Conseil. "Opravdová siréna, (...)

(......)