Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VI

ŘECKÉ SOUOSTROVÍ

Nazítří, l 2. února, vystoupil Nautilus za východu slunce nad hladinu. Vrhl jsem se na plošinu. Pět kilometrů jižně se, zvedaly nejasné obrysy města Pelusium. Proud nás přenesl z jednoho moře do druhého. Tento tunel, tak snadno splavný směrem do Středozemního moře, musil být opačným směrem naprosto nesplavný.

K sedmé hodině za mnou přišel Ned Land s Conseilem. Oba nerozluční přátelé klidně spali, nestarajíce se o hrdinský čin Nautilu.

"Nu, pane přírodovědce," ptal se Kanaďan lehce posměšným tónem, "co vaše Středozemní moře?"

"Plujeme po jeho hladině, Nede."

"Cože?" zvolal Conseil. "Snad už ne dnes v noci?"

"Ano, už dnes v noci jsme v několika minutách zdolali tu nezdolnou šíji

"Tomu nevěřím," odpověděl Kanaďan.

"A nejste v právu, mistře Lande," pokračoval jsem. "Tento nízký břeh, který se stáčí k jihu, je břeh egyptský!"

"To si říkejte jiným," odpověděl paličatý Kanaďan. "Když to pan profesor tvrdí, musíme mu věřit," řekl Conseil.

"Kapitán Nemo mi ostatně prokázal tu čest, Nede, že mě vzal s sebou do kormidelníkovy kabiny, když řídil Nautilus osobně oním úzkým tunelem."

"Slyšíš, Nede?" řekl Conseil.

"A byl byste mohl svým výborným zrakem, Nede, spatřit přístavní hráze v Port Saidu, které vybíhají daleko do moře," dodal jsem.

Kanaďan pozorně naslouchal.

"Máte skutečně pravdu, pane profesore," řekl. "A ten váš kapitán je opravdu mistr. Jsme tedy ve Středozemním moři. Dobrá. Pohovořme si teď, chcete-li, o našich záležitostech, ale tak, aby nás nikdo neslyšel."

Věděl jsem hned, kam Kanaďan míří. Byl jsem rozhodně přesvědčen, že bude dobře pohovořit si, když po tom tak toužil. Šli jsme si pak všichni tři sednout k reflektoru, kde jsme byli trochu chráněni před velkou tříští vln.

"Naslouchám vám, Nede," řekl jsem. "Co nám chcete říci?"

"Chci vám říci něco velmi jednoduchého," odpověděl Kanaďan. "Jsme v Evropě, a než nás kapitánovy vrtochy odvlečou do polárních moří nebo zpět do Oceánie, chci Nautilus opustit."

Přiznám se, že mě tyto rozhovory s Kanaďanem přiváděly vždy do rozpaků. Nechtěl jsem rozhodně bránit druhům v získání svobody, a přesto se mi nijak nechtělo opustit kapitána Nema. Díky jemu a jeho ponorce přepracovával jsem svou knihu o podmořských hloubkách přímo ve vodním prostředí. Naskytne se mi ještě jednou taková příležitost pozorovat divy oceánu? Jistě ne. Nemohl jsem se tedy smířit s myšlenkou, že bych opustil Nautilus dříve, než naše výzkumná plavba skončí. "Příteli Nede," řekl jsem, "odpovězte mi docela upřímně. Vy se na palubě nudíte? Litujete, že vás osud vydal do rukou kapitána Nema?" Kanaďan chvíli neodpovídal. Pak si založil ruce a řekl: "Upřímně řečeno, ta podmořská plavba se mi docela líbí. Budu jednou rád, že jsem ji vykonal. Ale musí mít také jednou konec. To je mé mínění."

"Však ona skončí, Nede." "Ale kde a kdy?"

"Kde? To nevím. A kdy? Ani to nemohu říci. Předpokládám jen, že skončí tehdy, až nám žádné moře nebude už mít co říci. Vše, co jednou začalo, musí mít (...)

(......)