Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIV

PŘÍHODA NEBO NEHODA

Nazítří, 22. března v šest hodin ráno, počali jsme se připravovat k odplutí. Poslední denní šero se už rozpustilo v noční tmě. Byl značný mráz. Souhvězdí zářila s překvapující jasností. Přímo nad hlavou se nám třpytil Jižní kříž s Polárkou arktických krajů.

Teploměr ukazoval dvanáct stupňů pod nulou, a když vítr zesílil, stal se ostře rezavým. Na volné vodě se množily kry. Celé moře zamrzalo. Četné tmavé skvrny na hladině prozrazovaly vznik čerstvého ledu. Toto vnitřní moře nemohlo být za pětiměsíčního zamrznutí vůbec přístupné. Co se v té době, děje s velrybami? Možná že odplouvají pod ledovým polem hledat si příznivější vody. Tuleni a mroži jsou však zvyklí na život v nejkrutějším podnebí a zůstávají asi v těchto zamrzlých vodách. Dělají si pudově díry v ledovém poli a udržují je stále volné. Těmito dírami se nadechují. Když ptáci zahnaní mrazem se stěhují na sever, jsou tito mořští savci jedinými pány polárních končin.

Vodní nádrže byly naplněny a Nautilus se zvolna ponořoval. V hloubce tří set metrů se zastavil. Jeho šroub počal tepat vodu a loď zamířila přímo na sever rychlostí osmnácti kilometrů za hodinu. Kvečeru už plula pod ledovým krunýřem.

Okna salónu byla z opatrnosti zakryta, protože Nautilus mohl trupem narazit na nějaký ponořený ledový blok. Strávil jsem celý den přepisováním svých poznámek na čisto. Má mysl byla plná vzpomínek na pól. Dosáhli jsme tohoto nepřístupného místa bez námahy, bez nebezpečí, jako by náš plující vagón klouzal po železničních kolejích. A nyní jsme se opravdu už vraceli. Dočkám se ještě podobných překvapení? Byl jsem o tom přesvědčen, protože množství podmořských divů je nevyčerpatelné.

Za pět a půl měsíce od oné doby, kdy nás náhoda vrhla na palubu Nautilu, propluli jsme už vzdálenost čtrnácti tisíc mil, což je dvaašedesát tisíc kilometrů. Na této dráze, delší než zemský rovník, okouzlilo nás během cesty už mnoho zajímavých i strašných příhod: lov u ostrova Crespo, uvíznutí v Torresově průlivu, korálový hřbitov, lov perel u Cejlonu, Arabský tunel, podmořský oheň u Santorinu, milióny v zátoce Vigo, Atlantis, jižní pól! V noci mi všechny ty vzpomínky nedovolily ani na chvíli usnout.

Ve tři hodiny ráno mě probudil prudký náraz. Posadil jsem se na loži a naslouchal ve tmě, když jsem byl náhle shozen do středu kabiny. Nautilus se musil nárazem pořádně naklonit.

Opřel jsem se o stěny a dovlekl jsem se tak chodbou až do salónu, osvětleného stropními světly. Nábytek byl zporážen. Skříně to naštěstí vydržely, protože měly nohy pevně přišroubované. Obrazy na pravém boku se odchýlením lodi od kolmého směru přitiskly k čalounům, kdežto obrazy na levém boku odstávaly dolním okrajem rámu na třicet centimetrů od stěn. Nautilus se tedy naklonil na pravý bok, a nadto se úplně zastavil.

Zaslechl jsem zvuk kroků a zmatené hlasy. Ale kapitán Nemo se neobjevoval. Ve chvíli, kdy jsem chtěl ze salónu odejít, vstoupili Conseil a Ned Land.

"Co se stalo?" zeptal jsem se (...)

(......)