Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DALŠÍ SESTUP

V osm hodin ráno nás probudil paprsek denního světla. Tisíce lávových plošek na stěnách jej cestou odráželo a rozptylovalo v déšť jisker. Byl to svit tak silný, že jsem v něm mohl rozeznávat okolní předměty.

„Nu, Axeli, co tomu říkáš?“ zeptal se strýc a zamnul si ruce. „Strávil jsi někdy v našem domě na Královské třídě klidnější noc? Žádný hluk vozů, žádný křik prodavačů, žádné klení lodníků!“

„Snad je na dně této chodby opravdu ticho, ale v něm je něco opravdu děsivého.“

„Jdi!“ zvolal strýc. „Jestliže se bojíš už teď, co budeš dělat později? Až dosud jsme nevnikli do nitra Země ani o palec.“

„Co tím myslíte?“

„Myslím, že jsme zatím dosáhli jen úrovně ostrovní půdy. Ta dlouhá svislá šachta, končící v kráteru Sneffelsu, sahá sotva k výši vodní hladiny. „

„Jste si tím jist?“

„Samozřejmě. Podívej se na tlakoměr a uvidíš!“ Opravdu. Rtuť, která za našeho sestupu trochu vystoupila, zastavila se na výšce šesti set třiceti šesti milimetrů.

„Tak vidíš,“ pokračoval strýc. „Máme tu tlak pouze jedné atmosféry. Nesmíme váhat a musíme nahradit tento barometr manometrem.“ Barometr teď byl opravdu zbytečný, protože tlak vzduchu tu byl větší než tlak přepočtený na mořskou hladinu.

„Nemáte však obavy, že stále stoupající tlak bude velmi obtížný?“ ptal jsem se.

„Ne. Sestupujeme pomalu a naše plíce si zvykají na dýchání hustšího vzduchu. Když vzduchoplavci stoupají vzhůru, vzduch jim nakonec chybí. My ho však 94

budeme mít až moc. Ale to je lepší. Neztrácejme čas! Kdepak je asi balík, který nás do nitra hory předešel?“

Připomněl jsem si, že jsme ho včera večer hledali marně. Strýc se ptal Hanse, který se svýma loveckýma očima pozorně rozhlédl a řekl:

„Der huppe.“

„Nahoře.“

Opravdu. Balík se zachytil na skalním výstupku, asi třicet metrů nad našimi hlavami. Čilý Islanďan se tam ihned vydrápal jako kočka a balík za několik minut spadl k nám.

„Teď posnídáme,“ řekl strýc. „Ale posnídáme jako lidé, kteří mají před sebou dlouhou cestu.“

Suchary a sušené maso jsme zavlažili několika doušky vody s jalovcovou kořalkou.

Po snídani vytáhl strýc z kapsy zápisník určený k vědeckým poznámkám.

Prohlédl si postupně všechny přístroje a zapsal si tyto údaje: Pondělí 29. června

Chronometr: 8 hod. 27 min. ráno

Barometr: 637 mm

Teploměr: 6° C

Směr: Východojihovýchod

Poslední údaj získal v temné chodbě s pomocí busoly. A nyní, Axele, se opravdu vnoříme do zemského nitra!“ zvolal pak nadšeně. „Tohle je přesně chvíle, ve které naše cesta začíná.“

Po těchto slovech vzal strýc do ruky Ruhmkorffův přístroj, jenž měl kolem krku. Druhou rukou zapojil proud do spirály v lampě. Tmou chodby proniklo jasné světlo.

Hans nesl druhý přístroj a taky jej zapojil. Toto důmyslné využití elektřiny by nám umožnilo jít dlouho za umělého dne i nejhořlavějším plynem.

„Na cestu!“ zvolal strýc.

Každý z nás vzal svůj balík. Hans dostal na starost postrkování balíku lan a oděvů. Já jsem vstoupil do chodby jako třetí.

Ve chvíli, (...)

(......)