Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá prvá
v níž se majitel Tankadéra octne v nebezpečí, že přijde o odměnu dvou set liber

Byla to dobrodružná výprava, taková plavba na vzdálenost osmi set mil na dvacetitunové bárce, a zvlášť v této roční době. Čínská moře, vystavená strašlivým náporům větru, hlavně v období rovnodennosti, jsou vůbec zlá, a nyní byl teprve začátek listopadu.

Pro lodivoda by zřejmě bylo výhodné zavézt cestující až do Jokohamy, protože měl vyjednán tak vysoký denní plat. Ale byl by to od něho velký nerozum, pokusit se o takovou plavbu za těchto podmínek, a už to, že se pustil do Šanghaje, byl od něho odvážný, ne-li dokonce nerozvážný čin. John Bunsby však důvěřoval své Tankadéře, která se houpala na vlnách jako racek, a možná že měl pravdu.

V posledních hodinách onoho dne proplouvala Tankadéra vrtošivými hongkongskými úžinami a při všech obratech, při šikmém větru i při větru v zádech, se chovala obdivuhodně.

"Snad vám nemusím, lodivode, doporučovat, abyste plul největší možnou rychlostí," řekl Phileas Fogg ve chvíli, kdy škuner vyplul na širé moře.

"Jen se na mne račte spolehnout, Vaše Blahorodí," odpověděl John Bunsby. "Co se plachet týče, máme rozvinuty všechny, které nám vítr dovoluje rozvinout. Kosatky by nijak nepomohly, jen by loď soužily a bránily jí v plavbě."

"Je to vaše povoláni, lodivode, a ne moje, a já na vás spoléhám."

Phileas Fogg pozoroval rozbouřené moře, aniž hnul brvou, vzpřímen a rozkročen s jistotou pravého námořníka. Mladá žena, sedící na zádi, cítila dojetí při pohledu na oceán, za soumraku už ztemnělý, jemuž vzdorovala na křehké kocábce. Nad hlavou se jí vzdouvaly bílé plachty, které ji unášely prostorem jako mohutná křídla. Zdálo se, že škuner je nadnášen větrem a letí ve vzduchu.

Nastala noc. Měsíc vstoupil do první čtvrti a jeho mdlý svit brzy zanikl na zamženém obzoru. Od východu se přihnaly mraky a zaplavily již část oblohy.

Lodivod rozžal svítilny, označující polohu lodi, což je nezbytné opatření v těchto mořích, kde poblíž přístavišť je velmi čilý provoz. Srážky lodí tam nebyly žádnou vzácností a při rychlosti, jakou se škuner pohyboval, byl by se roztříštil při sebemenším nárazu.

Fix se zasnil na lodní přídi. Držel se v ústraní, neboť věděl, že Fogg je málo sdílné povahy. Kromě toho mu bylo proti mysli hovořit s tímto člověkem, jehož ochoty využil. Myslel také na to, co bude. Zdálo se mu jisté, že se pan Fogg v Jokohamě nezdrží a že ihned nastoupí na parník jedoucí do San Francisca, aby se dostal do Ameriky, jejíž obrovská rozloha mu do jista zaručí beztrestnost. Plán Philease Fogga mu připadal nadmíru prostý.

Milý Fogg, místo aby odjel z Anglie lodí do Spojených států, jak to dělají obyčejní zločinci, podnikl dlouhou cestu a objel tři čtvrtiny zeměkoule, aby se tím jistěji dostal na americkou pevninu, kde by mohl klidně utrácet peníze, odcizené v bance, když předtím svedl policii ze své stopy. Co však učiní Fix, jakmile se octne. na území Spojených států? Opustí (...)

(......)