Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV. MOTYKA A ZEDNICKÁ LŽÍCE

Téhož večera se Barbicane a jeho druhové vrátili do Tampy a inženýr Murchison znovu nasedl na Tampico a odjel do New-Orleansu. Měl najmout armádu dělníků a přivézt většinu materiálu. Členové Gun-Clubu zůstali v Tampě, aby za pomoci místního obyvatelstva zorganizovali první práce.

Týden po odjezdu se Tampico vrátil do zálivu Espiritu-Santo s celou flotilou parníků. Murchison shromáždil patnáct set dělníků. Za zlých dnů otroctví by byl marně plýtval časem a námahou. Ale od té doby co Amerika, země svobody, chovala ve svém klínu jen lidi svobodné, hrnuli se dělníci všude tam, kam je volala štědře odměňovaná práce. Gun-Clubu peníze nechyběly, nabízel svým zaměstnancům vysokou mzdu se značnými, odstupňovanými prémiemi. Dělník, který se dal najmout na Floridu, mohl počítat po ukončení prací s určitou částkou složenou na jeho jméno v Baltimorské bance. Proto si Murchison potřeboval jen vybírat a mohl klást vysoké nároky na inteligenci a zručnost svých pracovníků. Lze se právem domnívat, že do své pracovní legie naverboval výkvět mechaniků, topičů, tavičů, vápeníků, horníků, cihlářů a nádeníků všeho druhu, černých nebo bílých, bez rozdílu barvy. Mnozí z nich si brali s sebou rodiny. Bylo to opravdové stěhování národů.

Třicátého prvního října v deset hodin ráno vylodil se tento zástup na nábřeží Tampy, v městečku, jehož obyvatelstvo bylo za jeden den zdvojnásobeno, zavládl pochopitelný shon a ruch. Tampa měla vskutku na počinu Gun-Clubu ohromně získat, ne počtem dělníků, kteří byli neprodleně vysíláni na Stone’s Hill, ale zásluhou přílivu zvědavců, kteří se na floridský poloostrov začínali sjíždět ze všech koutů zeměkoule.

V prvních dnech Se dělníci zabývali vykládáním nářadí dovezeného loďmi, strojů, potravin i dost velkého počtu plechových domků rozebraných na jednotlivé očíslované díly. Zároveň Barbicane začal s vytyčkováváním železnice patnáct mil dlouhé, která měla Stone’s Hill spojit s Tampou.

Každý ví, jak se staví americká železnice, rozmarně se kroutí, směle stoupá, pohrdá zábradlími a viadukty, šplhá do vršků, řítí se do údolí, žene se slepě vpřed a o přímou trať se nestará, není nákladná, nedá mnoho práce, jen vlaky se na ní zcela nenuceně vykolejují nebo lítají do povětří. Železnice z Tampy na Stone’s Hill byla pouhá maličkost a její vybudování si nevyžádalo ani mnoho času, ani mnoho peněz.

Ostatně Barbicane byl duší tohoto světa, který se sešel na jeho zavolání, on mu vznikal život, on mu předával svůj elán, své nadšení, byl na všech místech, jako by měl dar všudypřítomnosti, vždy v doprovodu J. T. Mastona, svého věrného nohsleda. Jeho praktický duch připadal na tisíce vynálezů. S ním neexistovaly překážky, potíže, nesnáze, byl horníkem, zedníkem, mechanikem zrovna jako dělostřelcem, měl odpověď na všechny otázky a řešení pro všechny problémy. Pilně si dopisoval s Gun-Clubem nebo s goldspringskou továrnou a v Hilliboroské rejdě očekával dnem i nocí jeho rozkazy Tampico s ohni pod kotly a (...)

(......)